Kde budeme na konci roku?

Neznáme všechny odpovědi na to, jak doopravdy funguje svět. Ale to co víme a cítíme, stačí k tomu, abychom se nebály a v našem rozhodnutí žít jinak pokračovaly.
A co je naším hnacím motorem? Vědomí, že naše schopnosti a možnosti jsou neomezené. Vědomí, že všechno je úplně jinak a zároveň spalující touha po poznání skutečného života.

Stále se nacházíme v určité fázi hledání. Ať už jde o to správné místo k žití nebo nalezení našeho poslání a naplnění.

V dnešní době se čím dál tím více mluví o vystoupení ze systému a někteří lidé to dovedou vypreparovat do úplných detailů.

My na to pohlížíme s větším nadhledem. Systém jako takový je zlo, a to doslova. Prvním krokem ke svobodě pro nás bylo už jen to, že jsme si to připustily a odmítly dělat věci, které nám nedávají smysl. Z davové manipulace jsme se zcela vymanily, i když jsme v ní také mnoho let žily. Když tyto pouta odhodíte, stáváte se svobodnými alespoň ve svých myšlenkách a to je pak už jen krůček k tvoření vlastní reality a svobody.

Když přeskočíme mocné, vlády a politiky, jsme u celebrit atd. Ti všichni nás buď vědomě nebo nevědomě manipulují. Největší svoboda je, když nás nic neovlivňuje a rozhodujeme se podle svých pocitů – své intuice.

Druhým krokem jsme všechno, co jsme cítily a vnímaly jako to pravé pro nás, uvedly do reality našich životů. A to je potom skutečná svoboda, když odhodíte naučené programy a uděláte něco jen a jen podle sebe, podle toho, co doopravdy cítíte.

Na začátku naší cesty jsme si myslely, že pořád potřebujeme někoho, kdo nám na naší cestě bude pomáhat. Že vždycky musí být někdo, kdo nám to všechno schválí.

Ale ze všeho nejvíce nám dalo to, že jsme si na většinu přišly samy s pomocí informací, které se k nám sice dostávaly z určitých zdrojů, ale my je nevyhledávaly, tak nějak k nám přicházely samy. A my pak už jen třídily a ponechávaly si jen to, co s námi nějakým způsobem souznělo.

Někteří lidé chtějí neustále pomáhat ostatním měnit jejich životy, ale přitom mnohdy neumí změnit ani svůj vlastní život. Pamatujte, že vy jediní jste kapitánem svého života a pokud se objeví nějací pomocníci, pečlivě si je vybírejte.

Prostě nevíme

S naším současným životním stylem nikdy přesně nevíme, kde budeme následující týdny. Většinou plánujeme maximálně na jeden měsíc, ale i to se někdy v průběhu změní a všechno je zase úplně jinak.

Stále nás drží náš sen o Bali a stále je Bali pro nás ‚‚netečkované a neposlušné‘‘ zavřené. Je to také důvod, proč jsme už třetí měsíc na Rhodosu. Ale je pravda, že bychom už zase chtěly vyrazit o kus dál.

Zrovna se nacházíme v bodě, kdy fakt nevíme co dál a kam dál. Natož, abychom věděly, kde budeme trávit vánoční svátky – ani na to zatím neznáme odpověď. :-)

Škola života

Tak tato škola je fakt hustá. Učitelem je sám život, ale neznámkuje vás ani nehodnotí. A proč taky? Neexistuje jednotná osnova proto, co bychom měli umět a dělat. Každého baví něco jiného a to co ho baví, by měl také dělat. Ale vždy jen s láskou a čistým záměrem.

Za ty poslední dva roky jsme se naučily mnohem více, než za těch několik let strávených ve škole. Ty skutečně hodnotné a přínosné informace pro náš život totiž v klasické škole neuslyšíte. A proč asi? Tyto informace z nás dělají mocné a svobodné bytosti, ty jejich informace z nás dělají poslušné otroky.

V té naší úrovni vědomí si rády necháme poradit, pokud to tak cítíme, ale v žádném případě se nenecháme nikým manipulovat do něčeho, co nám prostě stoprocentně nesedí. Ale nějakou dobu nám trvalo, než se to stalo naší přirozenou součástí. Stejně tak my můžeme říct svůj názor, ale nikdy po nikom nechceme, aby s ním souhlasil, pokud mu náš názor prostě nesedí.

Je hodně věcí, které nám v tom starém životě přestaly dávat smysl a naopak je tu hodně věcí, které nám v tom novém životě smysl zase dávají. A pořád přicházejí další a další podněty k tomu, abychom to nevzdávaly a vytrvaly.

Když přestanete žít podle standardů společnosti, poznáte, kdo jsou vaši skuteční přátelé.
Ti praví vám fandí, ti falešní závidí. A je to proto, že nemají odvahu udělat totéž.
Buďte pyšní na to, že jste jiní. Být stejný je totiž hrozná nuda. :-)

Šárka a Ája