Dokážeme to!

Změna nepřichází z vnějšího světa, ale děje se uvnitř nás.
Teprve až potom může začít přicházet i ta vnější změna.

Abychom mohly začít žít jinak, musely jsme pochopit hodně nových souvislostí, které se dotýkají všech oblastí našich životů. Naše vnímání světa a života jako takového dostalo zcela nový kabát.

To, co jsme dříve braly jako samozřejmost a nebo tomu nevěnovaly až takovou pozornost, se teď pro nás stalo zdrojem energie, která je neodmyslitelnou součástí nás všech.

Z počátku jsme jí čerpaly hlavně v přírodě, na které jsme teď doslova závislé. Začalo to vědomým pozorováním, a to postupně přešlo v upřímný obdiv všeho, co příroda vytvořila. Není divu, že při delším pobytu v jakémkoliv městě cítíme velké nutkání utéct zpět někam do přírody.

Koupání v moři nebo oceánu už není jen pouhou zábavou, ale dává nám to neskutečnou energii a pocit, že dokážeme velké věci. A když máme naší energii „zanešenou‘‘, voda nám jí dokáže pročistit a vše špatné odplavit. Nejenom my, ale všichni lidé, kteří se dokáží opět napojit na svůj přirozený zdroj, dovedou a zvládnou „neuvěřitelné‘‘ věci.

Také hrozně rády chodíme bosy (ale né všude) a při každém kroku nebo jen dotyku se zemí vnímáme to neuvěřitelné spojení s naším zdrojem. Dříve jsme tomu nevěnovaly žádnou pozornost, ale tohle vnímání se časem stalo naší samozřejmostí i nutností.

Postupem času jsme si čím dál tím více začínaly uvědomovat, že tu energii čerpáme i z jiných zdrojů. Vědomá konzumace jídla je vlastně také velkým zdrojem energie. Možná k tomuto vnímání přispěly i naše nedobrovolné hladovky, ale vše co teď jíme nebo pijeme si neskutečně užíváme a doslova si vychutnáváme každé sousto.

A pak tu máme energie, které vyzařujeme i my lidé. Naučit se vnímat energie u ostatních nebylo zas až tak těžké. Mnohem těžší bylo rozhodnutí, jak se k různým lidem zachovat. V tuto chvíli se vaše intuice pere s egem a pro správné rozhodnutí musíte bezpečně rozlišit, co vám radí intuice a co vychází z ega.

A to nám připomnělo naše začátky na Rhodosu. Do cesty nám přišla jedna řecká rodina, která nám nabídla bydlení i práci. Šlo o roční pronájem bytu a práci na hotelu. Kdybychom to vzaly čistě jen rozumem, mohly jsme mít vystaráno a tím pádem bychom tenkrát nemusely řešit co dál. Jenže?!

Když na nás nastoupila celá rodina s tím, že probereme všechny detaily, najednou jsme cítily, jako bychom byly ve vězení a nemohly ven. Doslova jsme měly pocit, že se mezi nimi dusíme. A díky tomuto jednomu pocitu jsme nakonec vše odmítly i přesto, že jsme nevěděly kde budeme bydlet další měsíce a co budeme dělat. Ten pocit, že je něco špatně byl tak obrovský, že jsme to prostě vzít nemohly.

Samozřejmě, že do dnešního dne jsme udělaly i několik rozhodnutí, kdy jsme šly vyloženě proti svému vnitřnímu přesvědčení, a také se nám to většinou vymstilo. Dnes se snažíme dělat pouze rozhodnutí, která musíme cítit uvnitř. Tak uvidíme, kam nás ten vnitřní kompas ještě zavede.

A kam teď?

Když jsme pochopily celé to divadlo, které s námi hraje systém, jakoby se v nás něco zlomilo a celou naší dosavadní poslušnost to najednou přerušilo. A pokoušet se navázat nové spojení? To vážně nemá cenu, je to totiž jistá cesta k úplnému zotročení. Raději budeme hledat cesty, které nás sice povedou do určité nejistoty, ale půjdeme svobodně, a to za to přeci stojí.

Před nějakou dobou jsme psaly, že nás touha po Bali začala opouštět. Světe div se, je zpátky. :-) Po otevření Ameriky i pro nás neposlušné jsme opět zahořely nadějí, že Indonésie to také zruší. Od té doby nám pořád něco říkalo, ať ještě vydržíme.

Několikrát jsme si náš pobyt na Krétě prodloužily a dnes jsme opět stály před rozhodnutím, co dál. Bali není stále svobodně přístupné, ale my se rozhodly to nevzdat a náš pobyt tady si ještě na chvilku protáhneme. Nějak necítíme, že máme letět jinam.

A to hned z několika důvodů. Tentokrát to jsou i ty praktické důvody, kdy se z Athén dostanete na Bali za velmi slušnou cenu. Několikrát jsme uvažovaly o Thajsku, Singapuru nebo Malajsii, ale vždycky jsme dospěly k tomu, že je to pouze hledání náhražky za Bali.

I přesto, že Kréta je krásná tak víme, že ani toto nebude to naše vysněné místo a cítíme, že je to už poslední prodloužení našeho pobytu. Pak už jen Bali a nebo hold něco jiného.

Naše životy teď plují v novém životním proudu a my mu plně důvěřujeme. A i když je to někdy hodně náročné, tak i přesto všechno můžeme říct, že více šťastnější a svobodnější jsme nikdy předtím nebyly.

Už to nejde zastavit a my věříme, že brzy doplujeme do toho správného přístavu, spustíme kotvu a s klidným srdcem řekneme „tady jsme doma‘‘.

Asi jako všichni probuzení lidé máme někdy pocit, že na tomto světě se nedá „normálně‘‘ žít.
Žijeme v neskutečně náročné době, kdy vylézají na povrch informace, které jsou sice děsivé, ale i přesto všechno věříme, že se to jednou zlomí a my neposlušní se zhluboka nadechneme a s hrdostí řekneme – zvládli jsme to.

Šárka a Ája