Žijeme krátkozrace

To, co vnímáte svým tělem jsou energie. Můžete je dokonce spatřit i pouhým okem – vše je o cviku.
Když hledáte to, co vás baví a naplňuje, co vám dodává energii – následujte své srdce a intuici.
Není to lehké, ale určitě né nemožné. A také to nemusí být hned a může to chvilku trvat – je to individuální. I my stále v sobě hledáme svůj potenciál.

Říká se, že Bali vás buď přijme nebo ne. My to vnímáme a cítíme trochu jinak – možná i proto, že už se nějakou dobu nenecháváme ovládat různými frázemi ezo scény apod. Neříkáme, že všechno je špatně, jen si pečlivě vybíráme to, co s námi nějakým způsobem souzní a rezonuje.

O tom ta svoboda přeci je – napojit se sami na sebe a pak podle toho žít. Protože to je ta jediná a správná cesta. Pak je tu podle nás ještě jedna hodně důležitá věc – čistý záměr, bez kterého se vám dříve nebo později stejně všechno rozpadne.

Zpátky k Bali. Určitě bude rozdíl v tom, když přijede na Bali vědomý a nevědomý člověk. Přijme nás Bali nebo nepřijme? S touto myšlenkou jsme opravdu nepřijely. Prostě jsme toto místo chtěly poznat, a tak jsme tu. Je jenom na nás, jestli s námi budou jeho energie ladit nebo ne. Zatím si celkem notujeme. Sem tam to trošku zaskřípe, ale naše vnitřní ladička tady funguje hodně rychle.

První dojmy

Naše první cesta na Bali vedla do malého penzionku. A protože jsme přijely v noci, tak jsme ani pořádně neviděly okolí, pouze náš pokoj. O to větší překvapení nás čekalo po našem probuzení. Náš sen se stal skutečností a my se ocitly v nádherné balijské zahradě a první slovo bylo WAU.

Vděčnost, vděčnost, vděčnost – my jsme opravdu tady. Naše první hostitelka a její personál byli neskutečně milí a usměvaví lidé.

Věděly jsme, že jsme tu správně a víme to i teď, přestože nás potkaly i nějaké nesnáze. Po pár dnech nás čekal přesun do nového ubytování. Chtěly jsme se přesunout do jiné oblasti, kde na nás bude dýchat takové to pravé Bali. Kdyby šlo teleportovat první ubytování na jiné místo, tak bychom si ho vzaly sebou – to ale bohužel nešlo.

A tak jsme se přesunuly jinam. Čekala nás více než hodinová cesta, kterou jsme si neskutečně užívaly. Rýžová pole, malebné obchůdky, chrámy, nádherná místa i ty méně hezká – to všechno je Bali.

Pak jsme dorazily na místo. Ocitly jsme se v jiné balijské zahradě, ale popravdě řečeno, bylo nám najednou hrozně těžko. Jak se během chvilky ukázalo, náš pocit byl oprávněný. Katastrofa – jiné slovo jsme pro toto ubytování nenašly. Byly jsme rozhodnuté, že nejpozději druhý den z této hrůzy odjedeme. Špína kam se podíváš.

Vybalit kufry? Tak to ani náhodou! Obě jsme měly pocit, že kdybychom ty kufry jen pootevřely, tak se nám tam nastěhuje všechna ta špína, která byla všude kolem. Seděly jsme na posteli a byly úplně zoufalé. Tady nedáme ani jednu noc.

Byla to hrozná beznaděj, ale zároveň jsme byly tak urputné v rozhodnutí, že odtud ještě ten samý večer odejdeme. A my nakonec opravdu odešly.

Vše se semlelo tak strašně rychle a my byly opravdu vděčné, že se nám to nakonec povedlo. Našly jsme jiné ubytování o 800m dál a dokonce jsme se na to mohly přijít hned podívat. Ubytování bylo čisté a majitelé milí. Domluvili jsme se, že nás ubytují ještě ten večer a my měly na tři dny vystaráno.

Uháněly jsme pro naše kufry, a i když jsme netušily, jestli dostaneme zpět naše peníze, stejně jsme to riskly a z apartmánu odešly. Uvnitř jsme cítily, že jsme udělaly dobře a to bylo rozhodující. A ty peníze? Za pár dnů jsme je měly všechny zpátky.

Někdy máme pocit, že od našeho příjezdu neděláme nic jiného, než že pořád sháníme ubytování. Ale vždycky, když vyrazíme ven, naše energie stoupne a my si užíváme i ty „nejobyčejnější‘‘ chvilky.

Jízda na skútru ve třech, balijská kuchyně, večeře na pláži, západy slunce, občas pohlazení a pomazlení nějakého toho pejska a mnoho dalšího. Poprvé v životě jsme jedly smoothie bowl, pily okurkovou šťávu a také poprvé jedly hůlkami. Naši dovednost s tímto náčiním jsme si raději otestovaly na pláži v ústraní. Takhle dlouho jsme ještě žádné jídlo nejedly, ale nakonec jsme to zvládly. My věděly, proč to nemáme jíst v restauraci. :-)

Co bude dál?

Za chvíli budeme na Bali čtrnáct dní a takové výkyvy emocí jsme ještě nikde nezažily. Je to zvláštní, ale oběma se nám tady neustále vrací naše minulost a dost často se nám také stává, že hodně řešíme budoucnost. Zároveň nás ale vždycky něco vrátí do přítomnosti a nutí nás to, abychom zůstaly v rovnováze.

Co vám budeme povídat, je to obrovský fičák emocí. Vůbec netušíme, jak bude naše životní cesta pokračovat, jestli tu chceme zůstat nebo ne, jestli konečně najdeme naše poslání – v tomto máme pořád mlhu a jediné co vidíme jasně, je přítomný okamžik. Necháváme se doslova unášet životem, a když přijde nějaký nápad nebo myšlenka, že máme něco udělat, tak jdeme do akce. Někdy je to až „strašidelně‘‘ spontánní, ale zatím se to vždycky nějak poskládalo.

Na Bali jsme asi úplně nejvíce odevzdané proudu života a samy jsme zvědavé, jak to všechno dopadne.

Nejlepší cesta je ta, která je v souladu s naší duší.
Náš život musí být postaven na základech našich odpovědí a né na základech odpovědí někoho jiného.

Šárka a Ája