Život za oponou

Svět je jedna obrovská kniha, kde každý člověk má svůj osobitý příběh.
Život není o kopírování cest ostatních, ale o vytváření vlastních.
Naše životy má řídit naše intuice a né uměle vytvořená pravidla.
Kdo hledá pravdu, najde i skutečný život.

Svět se zbláznil. A přesto je to nádherné místo k žití. Jen jsme zapomněli, jak chutná skutečný život. Jakoby nás někdo záměrně přeprogramoval, abychom ho nikdy neokusili.

Automaticky přijímáme život v iluzi a i přesto, že někde hluboko uvnitř cítíme nespokojenost a nenaplnění, poslušně a bezmyšlenkovitě plníme osnovu života, kterou nám zadali. Slepě věříme, že jinou možnost prostě nemáme.

Jsme tak zahlceni informacemi zvenčí, že náš vnitřní radar vůbec nevnímáme. Vlastní pocity potlačujeme a necháváme se doslova ovládat. Hrajeme divadlo, kde my jsme ty loutky, ale za nítě tahá někdo jiný.

Mnohdy nemáme ani vlastní názor a papouškujeme sebevětší nesmysly jen proto, že to řekli – politici, vědci, doktoři, celebrity, sportovci apod. Vzdáváme se vlastní zodpovědnosti a bezmyšlenkovitě plníme vše, co je nám řečeno a předkládáno.

Zajímáme se o životy ostatních a přitom zapomínáme žít svůj vlastní život. Neustále se s někým srovnáváme a potlačujeme to nejdůležitější, že každý jsme originál a každý jsme výjimečný něčím jiným.

A co když je všechno jinak?

Bojíme se skutečné pravdy nebo jsme tak zmanipulovaní, že ji ani nehledáme? A přitom je to jeden z největších pokladů, který můžeme najít.

Kdo skutečně jsme a kde to vlastně všichni žijeme? A proč je pro nás tak důležité, abychom znali skutečnou pravdu? Odpověď je jednoduchá – dokud budeme věřit jejich lžím, budeme snadno ovladatelní. Ale ve chvíli, kdy začneme kousek po kousku odkrývat jednotlivé dílky toho pravého světa, začneme se stávat ‚‚neposlušnými‘‘. Nejde tu o žádnou rebélii, ale o převzetí zodpovědnosti za svůj život. A to je to, čeho se oni bojí – že si začneme svojí sílu brát nazpět a oni nad námi postupně ztratí veškerou svoji moc.

Měli bychom se zajímat a pokládat si otázky ohledně skutečného smyslu života a života jako takového. Alespoň na chvilku se zastavit a zamyslet se, proč tu vlastně jsme. Abychom celý život prožili ve strachu, neustálém stresu a lži?

Na jedné straně tu máme systém, který ovládá naše životy a kdyby to náhodou někomu úplně nevyhovovalo, tak nám nabízí druhou stranu, a tou je esoterická scéna. Je nastavená tak, aby nám dávala pocit svobody, ale ve skutečnosti je to opět jen manipulace s naší myslí.

A co když je tady ještě třetí strana? Ta, která odkrývá tu jedinou a skutečnou pravdu o životě. A proč se tolik lidí bojí podívat za oponu Matrixu? Je to strach, pohodlnost nebo dokonale zmanipulovaná mysl? A nebo oblíbená a dávno ohraná fráze ‚‚s tím my nic neuděláme‘‘.

Ti zvídavější a svobodomyslnější už začínají tušit, že většina toho, co je nám předkládáno a prezentováno, je vlastně úplně jinak.

A tak si tu žijeme

Kdybychom se na ten život podívali bez všech těch naučených programů a jen malinko zapojili čistě jen naší mysl, určitě by se tam našlo mnoho nesrovnalostí.

Nemusíme být žádní vědci, abychom se třeba mohli pozastavit nad tím, co nás učili o zemském jádru. O jádru, které je údajně v hloubce 2900 km pod povrchem. A přitom nejhlubší vrt, který se kdy podařilo vyhloubit, má jen něco málo přes 12 km. Nebo se stačí podívat na hrady, zámky, katedrály, staré mosty apod. – že by tohle lidé dříve zvládli jen s obyčejným kladívkem?

A tak si tu žijeme. Oni řeknou, my uvěříme. Oni jsou autority a není důvod jim nevěřit. I přestože nám ve většině případech předkládají jen samé lži, tak nám zároveň poodkrývají i kus skutečné pravdy. Věříme každé pitomosti, kterou nám sdělí ve zprávách a informace z jiných zdrojů neakceptujeme.

Co s tím?

Máme se vzepřít a postavit se za to, co cítíme uvnitř a po čem doopravdy toužíme? A proč lidé odmítají představu, že kdyby každý dělal to co ho skutečně baví a naplňuje, tak by nám všem bylo líp. A proč se tolik lidí brání uvěřit tomu, že naše schopnosti jsou téměř neomezené? Měli bychom se zajímat a hledat pravdu, protože ta jediná nás může odpojit od iluze života, který nás nutí žít. Života, kde je nenávist, nedostatek, nemoci, strach, chaos, nespokojenost a nesvoboda.

Jsme stvořeni pro úplně jiný život a uvnitř to každý víme. Každý to tam má, ale né každý to hledá. Sice se jim to v nás podařilo potlačit, ale né zcela ‚‚zabít‘‘. Tak to využijme a hledejme. Stále je šance na ten vysněný život každého z nás.

Šárka a Ája