A co teď?

Zůstat, počkat na Bali (snad ho někdy otevřou) :-D nebo se opět vydat do nějakého neznáma?
Asi nikoho by ještě před nějakou dobou nenapadlo, že se bude moct cestovat za tak nesmyslných podmínek. Každého volba, ale my tu hru od začátku bojkotujeme.
Tak uvidíme, jakým směrem se naše životy budou ubírat dál.

Je zajímavé se občas ohlédnout zpět a porovnat priority, které jsme měly na úplném začátku naší cesty a jaké máme dnes.

Celé to naše dosavadní cestování nebylo jen o poznávání nových míst, ale přineslo nám mnoho uvědomění a hodně nám pomohlo i v našem duchovním růstu.

Otevřely se nám možnosti, o kterých jsme dříve neměly ani tušení. Pomalu jsme začínaly odkrývat skutečnou pravdu o životě a začaly si mnohem více užívat zdánlivých maličkostí „běžného‘‘ života.

Objevily jsme kouzlo přírody a mnohem více začaly vnímat a hlavně využívat energie, které jsou všude kolem nás. Spojení s přírodou se pro nás stalo závislostí.

Pochopily jsme skutečný význam slova SVOBODA, protože to co ti nahoře nazývají svobodou je pouhá iluze, které mnozí lidé uvěřili. Pokud jste závislí na názorech, radách a příkazech od druhých, nejste svobodní, ale jste otroci.

Už dávno jsem si dovolila nezapadat do lékařských tabulek, které bychom měli respektovat, když je pro nás sestavili „odborníci‘‘. Píši záměrně jen o sobě, protože už mám na rozdíl od dcery přeci jenom nějaký věk. Věk je pouhé číslo a nemá nic společného s naší vitalitou, pokud nepodlehnete další iluzi.

Po patnácti letech se mi podařilo úplně odbourat léky na vysoký krevní tlak, který je údajně nevyléčitelný. Ve svých osmačtyřiceti letech neužívám žádné léky ani vitamínové doplňky – pouze vitamíny z ovoce a zeleniny. Netrpím ani nadváhou a těla si s dcerou udržujeme pravidelným cvičením jógy, chůzí na dlouhé vzdálenosti a plaváním. Samozřejmě preferujeme zdravé stravování.

Před více než rokem jsme se obě rozhodly, že si přestaneme barvit vlasy a zatím jsme to vydržely. :-) Nemáme problém se koupat ve studeném moři a zásadně nepoužíváme opalovací krémy. Před sluníčkem se neschováváme, spíše naopak. Vyhýbáme se pouze pobytu na slunci v pravé poledne.

Rady, které nám stále doporučují nějací „odborníci‘‘ nebo nám je nutí nesmyslné reklamy – tak ty si k srdci opravdu nebereme a raději se řídíme vlastním instinktem.

Ono vlastně všechno o čem nám tvrdí, že je to pro nás nebezpečné, je ve finále úplně jinak. Žijeme v době, kdy mnoho věcí vylézá na povrch a jen opravdu slepí jedinci tu pravdu nevidí nebo vidět nechtějí.

My už v tomto směru máme zcela jasno, a proto si jdeme za tím, co nám přijde správné a co nám dává skutečný smysl. Věříme, že na naší nové cestě potkáme spousty stejně smýšlejících lidí.

Stýská se nám

Stále si ujasňujeme, co je pro nás to pravé a s čím dokonale souzníme. A netýká se to pouze hledání toho správného místa, ale i toho, co nás skutečně baví a naplňuje. Některé nauky nám říkají, že všechno chce svůj čas, a že jste zrovna tam, kde máte z nějakého důvodu být. A pak nás nutí se ptát „co nám tato situace měla říct‘‘. Nehledejte za vším nějaký důvod nebo se z toho zblázníte. Když ten důvod nenajdete, tak si ho podvědomě vymyslíte a ve finále vám to stejně k ničemu nebude.

Kdybychom se měly neustále šťourat v tom, proč jsme zrovna teď na Rhodosu, přestože bychom chtěly být někde jinde, tak nebudeme dělat nic jiného. Na Bali stále nemůžeme, v Čechách jsme zůstat nechtěly, a protože se nám naskytla možnost odletět na Rhodos, tak jsme tu. Nic za tím nehledáme.

Ale je pravda, že není dne, kdybychom si neposteskly po tom jiném světě a po té nespoutané síle nádherného Indického oceánu. Po všech těch zvířátkách, se kterými máte možnost sdílet společný prostor ve volné přírodě a pozorovat tu jejich naprostou svobodu.

Není nic krásnějšího než divoké pláže a svoboda. Alespoň my jsme se v tomto životním stylu úplně našly. Zamilovaly jsme si ostrovní život mimo Evropu a tak trochu se z nás stávají „divoženky‘‘. :-) Není divu, že nás to čím dál tím více táhne na nějaký tropický ostrov a už vůbec není náhoda, že jsme měly možnost tento svět objevit a zažít ho na vlastní kůži.

A protože jsme holky dobrodružky už nás zase začínají chytat toulavé boty (ale my stejně nejraději chodíme bosy) a tak vymýšlíme co dál.

Rozum říká – počkat až otevřou Bali a zatím zůstat na Rhodosu. Jenže ty naše srdce chtějí něco úplně jiného. Je zajímavé pozorovat, jak se všechno v našich životech přeskládává a najednou dostáváme úplně jiný obrázek toho, než co jsme chtěly na samém začátku naší cesty.

Nejsme nevděčné, jen jsme se naučily naslouchat našim srdcím a pocitům – a kdo jiný by měl lépe vědět, co je pro nás to nejlepší. Život má mnoho podob a pokud chcete najít tu, která vám bude sedět nejlépe, musíte mít možnost srovnání. A jak jinak to udělat, než že jich vyzkoušíte několik.

Každý by měl mít možnost prožít život takový, jaký nejvíce ladí s jeho duší.
Je nejvyšší čas si uvědomit, že nikdo jiný to za vás neudělá. Pokud budete pořád na něco čekat nebo spoléhat na druhé, ochudíte se o jiné chutě života a to by byla škoda.
Tak jako v jídle zkoušíte nové chutě, tak i v životě zkuste ochutnat něco jiného, ať máte možnost srovnání a šanci vybrat si to nejlepší, co bude stoprocentně ladit s vašimi chuťovými pohárky.

Šárka a Ája