Chuť svobody

Není nám jedno jak svět funguje, a proto se poslední roky snažíme žít jinak. Možná máme bláznivé a velké sny, ale co je to proti šílenství, které vedou mocní proti lidem.
Jsme svobodné bytosti a naše štěstí je pouze naší zodpovědností. My samy víme nejlépe, co je pro nás dobré a jak chceme své životy prožít.
Lidský život není auto, aby ho řídil každý, kdo si do něj zrovna sedne. Svůj život nikdy nevkládejte do cizích rukou, protože jediný a ten nejlepší řidič jste právě vy.

Za celou dobu našeho cestování jsme poznaly velké množství lidí. A s jistotou můžeme říct, že všude jsou hodní i zlí lidé. A nezáleží na nějaké mentalitě konkrétního národa, ale na skutečném charakteru každého člověka. Dříve jsme také věřily tomu, že ve světě jsou lidé více milejší a usměvavější než u nás v republice. Teď už víme, že to tak není. Samozřejmě, že každý národ má nějaká svá specifika, ale určitě to neurčuje to, jestli je člověk dobrý nebo špatný.

A to, že jsou lidé jinde více usměvavější? Pokud pojedete na klasickou dovolenou, tak to tak většinou bude, protože se budete pohybovat mezi dalšími dovolenkáři a personálem, který musí být milý už jen proto, že je to jeho práce.

Pokud si ale vyzkoušíte život mezi místními se vším všudy, tak brzy zjistíte, že lidé jsou po celém světě stejní. Někteří jsou milí, usměvaví, mají dobré srdce, ale zároveň tam jsou i ti zlí, věčně naštvaní, neochotní atd.

A místo? Šťastní můžete být kdekoliv, protože to je o vašem vnitřním nastavení a né o konkrétním místě – tohle s námi moc nesouzní. Je trochu paradox, že toto většinou prezentují lidé, kteří žijí mimo svojí republiku. Pro nás je místo hodně důležité.

My máme Čechy rády a vždy budou naší rodnou zemí. A také nevylučujeme, že se tam třeba někdy na trvalo vrátíme. Ale protože máme rády moře, oceán, teplo, tak nás to teď prostě táhne jinam. Úplně nejšťastnější jsme v přírodě, a když se tam volně prohánějí nějaká ta zvířátka, tak to je wau.

Jsou lidé, kteří to mají podobně jako my a pak jsou tu ti, co naopak rádi žijí ve městech. A o tom ten život je, každý má rád něco jiného.

Jenže ti nahoře nechtějí, abychom si žili podle našich snů a představ, a tak se nás všemožnými způsoby snaží udržet v otroctví a tvrdit, že je to pro naše dobro. Nás je mnohem a mnohem víc a kdyby všichni najednou řekli NE, tak se jim ty jejich zrůdné plány zhroutí jako domeček z karet.

Jsme snílci?

Tak trochu nečekaně jsme zavítaly na Krétu. Byl to takový momentální nápad a během chvilky se nám podařilo naší další cestu pěkně naplánovat a zrealizovat. Ono to vlastně šlo tak nějak samo a pro nás to bylo znamení, že děláme dobře. A tak jsme tu a opět s jednosměrnou letenkou.

Z pohledu některých lidí může náš život být nezodpovědný a bez jistot. Ti vnímavější to vidí jinak. Neočekáváme pochopení ani souznění s naší novou životní cestou, proto to neděláme. Děláme to pro sebe a proto, abychom mohly žít svobodně, v souladu s přírodou, s opravdovými hodnotami života a s lidmi, kteří to mají podobně jako my.

Asi proto, že těch stejně smýšlejících lidí kolem sebe zatím moc nemáme, tak se z toho alespoň vypisujeme. Ze začátku bylo hodně těžké o sobě psát a ani teď to není pro nás úplně komfortní. Určitě si nechceme hrát na nějaké koučky, duchovní učitele apod. Prostě píšeme co nám dává smysl, jak se změnil náš pohled na svět a život jako takový. Troufáme si říct, že už vidíme hodně daleko za uměle vytvořenou oponu života.

Dříve jsme měly potřebu každého kdo věří systému, přesvědčovat o opaku. To už máme naštěstí dávno za sebou. Nemá totiž cenu plýtvat energií tam, kde o to nestojí. Pokud tomu nejsou lidé otevření, tak s tím stejně nic neuděláte. Na druhou stranu je to v pořádku, nám by se také nelíbilo, kdyby nás teď chtěl někdo měnit. Ale je pravda, že ti co slepě a bez přemýšlení podporují zlo, a to vědomě či nevědomě, ty okolo sebe opravdu nechceme. Vlastně si s těmito lidmi nemáme ani co říct.

Jak už jsme psaly, všude jsou hodní i zlí lidé. I ve Španělsku jsme řešily pár nepříjemností a díky naší intuici se vyvarovaly vypočítavosti některých lidí. A kdo říká, že Češi jsou studení a neochotní pomoci – s tím zcela nesouhlasíme. Tentokrát jsme v Praze měly strávit jen pár hodin než poletíme zase dál. Potřebovaly jsme se hlavně někde vyspat a něco málo zařídit. Přiletěly jsme o půlnoci a v 11:00 hod. dopoledne už jsme zase musely na letiště. Tentokrát jsme narazily na samé hodné a ochotné lidi. Byli úplně cizí a o to více si jejich dobrého srdce vážíme. Jak říkáme, vždy je to o lidech, né o národnosti apod.

A víte co nás na našich cestách hodně nabíjí – právě ti hodní lidé, se kterými si máme co říct a v jejichž blízkosti se cítíme hrozně dobře. A proto říkáme, že láska a laskavé srdce jsou tou největší silou, která dovede porazit veškeré zlo na té naší krásné zemi. Možná jsme snílkové, ale my tomu věříme.

Mějte hodně snů, protože ten kdo hýbe světem v dobrém slova smyslu, jsou právě snílkové. Ti kdo se nebojí žít jinak, a přesto si zachovávají laskavé srdce a čistý záměr.

Šárka a Ája