Jak jsem přeprogramovala svojí mysl

Naše mysl je mocný nástroj a to co si do ní uložíme, pak ovlivňuje naše životy. Přijímáme informace zvenčí a věříme všemu, co se napíše na sociálních sítích nebo co nám řeknou v televizi. A tak každý den hltáme spousty informací, které jsou ve směs negativní.

Ještě předtím než se mi život začal hroutit jako domeček z karet, jsem přestala sledovat zprávy a to jak v televizi, tak i na internetu. To co jsem potřebovala vědět, se ke mně vždycky nějakým způsobem doneslo. Začala jsem si vybírat, čím budu svojí mysl krmit.

Příšlo období, kdy jsem přečetla velké množství knížek o osobním rozvoji a zhlédla i několik filmů. Pořád to ale bylo jen takové povrchové a ten velký zlom nastal až po událostech, které mě srazily na kolena.

Skutečnost je jinde

V tu dobu mi celý můj život přišel úplně nesmyslný. Celý ten systém, ve kterém od narození žijeme je hrozně svazující. Udržují nás v iluzi, že máme naprostou svobodu, ale přitom s námi manipulují a dělají z nás novodobé otroky. Celé dny pak trávíme v práci, za kterou získáme peníze, které stačí tak na pokrytí základních potřeb. Za celý rok dostaneme 20-25 dní volna. Dost málo na to, že rok má 365 dní. Politici řídí naše životy, ale né tak, abychom se my lidé měli dobře, ale aby se dobře měli hlavně oni.

Ovládají nás pomocí médií, televize a šíří zprávy, které se zrovna hodí jim. Neustále nás udržují ve lžích a spousta lidí jim to věří. A přitom by stačilo začít používat zdravý selský rozum a ověřovat si fakta.

Čas na změnu

Potřebovala jsem ve svém životě udělat změnu, ale hrozně moc jsem se bála být jiná. Neustále jsem potlačovala svoje touhy a bránila se tomu, jít si za svými sny. Základy mého dosavadního života začínaly mít dost velké praskliny, až se rozletěly na ticíse malých kousků. Byl čas na změnu. Teď nebo nikdy.

Přihlásila jsem se do jednoho kurzu, který mi otevřel oči a já získala úplně jiný úhel pohledu, kterým jsem se začala dívat na svět. Řekla jsem si „dost“. Teď budu žít podle sebe, protože je to můj život a já sama vím nejlépe, jak ho chci prožít. Přežívání už bylo dost.

Z počátku jsem si myslela, že mě to třeba časem přejde a naskočím zpátky do vlaku jistoty a komfortní zóny. I když jsem se o to párkrát pokusila, ten skok mi už nikdy nevyšel. Teď jezdím po trati mimo komfortní zónu a přesedat už nehodlám.

Na začátku mojí proměny jsem do sebe ládovala neuvěřitelné množství nových informací a poznání a byla jsem doslova jako otesánek. Když už jsem byla všeho tak plná, bylo jasné, že to brzy praskne. Teorii jsem načerpala a bylo na čase začít to praktikovat v životě.

Celý ten proces transformace byl někdy dost náročný, ale stál za to. Z počátku jsem touto cestou šla sama, ale jednoho dne jsem zjistila, že
vedle mě kráčí moje dcera. A hned ta cesta byla veselejší. V tu dobu už jsme obě věděly, že chceme žít jinak, než jsme žily doposud. Nám ten systém prostě nevyhovoval a postupně jsme víc a víc začínaly věřit tomu, že život nám nabízí neomezené možnosti. Zbývalo překonat strach, sebrat odvahu a hurá za novým začátkem.

Šárka