Jak vnímám svět já

Říká se, že myšlení bolí a co teprve změna myšlení. Když vám život jako takový přestane dávat smysl, začnete hledat jiný smysl života. V tom horším případě nehledáte už vůbec nic a začnete pouze přežívat. Pokud se z vašeho života začne vytrácet pocit štěstí a naplnění, začněte hledat novou cestu. Tu, která bude v souladu s vaším srdcem.

Svět je nádherné místo a my se narodili, abychom si to tady pořádně užili. Všichni jsme si rovni a každý z nás má právo na svobodný a šťastný život. A nikdo na světě nemá tu moc, aby nám přikazoval, jak máme svůj život prožít. Záleží na každém z nás čemu budeme věřit a co vše jsme ochotni pro svůj vysněný život udělat. Nikdo jiný to totiž za nás udělat nemůže.

Moje nová cesta

Moje nová životní cesta nezačala ze dne na den. Byl to postupný proces a sled událostí, které mi začaly otevírat jedny dveře za druhými. Za každými dveřmi bylo nové uvědomění a poznání, které mi pomáhalo pochopit pravou podstatu našeho bytí.

Opuštění mojí komfortní zóny bylo sice těžké, ale zároveň hodně osvobozující. Samozřejmě jsem se setkala i s nepochopením ze strany některých přátel a poznala i pravou tvář některých z nich. I když ta zklamání nějakou dobu bolela, ničeho nelituji. Praví přátelé vás podpoří ve všem co děláte a pokud ne, nejsou to skuteční přátelé.

Dříve jsem hodně spoléhala na pomoc od druhých, ale teď jsem se naučila spoléhat především sama na sebe. Asi jsem tuto lekci od života potřebovala, protože díky ní jsem si uvědomila, že člověk si dovede poradit v každé situaci. A když si toto uvědomíte a neočekáváte pomoc zvenčí, najednou vám začnou chodit příležitosti, o kterých se vám dříve mohlo jen zdát. Jakmile se do tohoto bodu dostanete, začnou k vám přicházet i ti správní lidé.

Naše schopnost dávat na své vnitřní pocity je tím nejspolehlivějším ukazatelem toho, co je pro nás to pravé a co ne. Nemám problém vyslechnout si názor druhých a případně i radu, ale pokud to necítím uvnitř, tak bezpečně vím, že to není pro mě. Je to další z věcí, kterou jsem se na své nové cestě naučila. Říkat ‚‚ne‘‘ na vše, co se mnou nesouzní.

Z počátku se mi stávalo, že jsem v myšlenkách utíkala k otázce, zda se raději nevrátit zpět do systému. Rozhodně ne! Teprve teď mám konečně pocit, že jdu správným směrem a nehodlám se zastavovat, natož se vracet zpátky. Můj život vede jen a jen dopředu a raději budu objevovat nové a nepoznané, než se vracet do staré rutiny, kde nic není.

A tak jsem jednoho dne vykročila vstříc novému a úplně jinému životu. Na tu cestu jsem se připravovala několik měsíců. Ale ne tak, že bych měla podrobný plán, prostě jsem měla sen a svojí víru, že to dokážu. Vlastně ‚‚dokážeme‘‘, protože po mém boku na mé nové cestě kráčí i má úžasná dcera a obě víme, že jsme konečně našly tu správnou.

Jsem pevně rozhodnutá v té cestě pokračovat, i přesto, že se na ní občas objevují nějaké překážky. Dříve bych je zdolávala horko těžko, ale teď mám pocit, že mám dost sil zvládnout úplně všechno. Všechny rány, které mi život připravil, mě vlastně zocelily. Neříkám, že vše zvládám levou zadní a samozřejmě mám i dny blbec, ale naučila jsem se je zvládat s větší lehkostí.

Vždy máme možnost zavřít dveře a otevřít jiné. Celý život se nám ukazují možnosti a přicházejí stále nové příležitosti, které nás mohou posunout ke splnění našich snů. Jen musíme pořádně otevřít oči, abychom je viděli. Těma očima je totiž naše srdce, tak ho vnímejte. Ono jediné zná skutečný smysl života každého z nás.

Vzala jsem si zpátky svůj život, vložila ho do svých rukou a budu ho držet tak pevně, aby mi z nich už nikdy nevypadl. Protože je to jen a jen můj život a já rozhodnu, jak ho prožiji.

Objevování pravdy

Mé vnímání světa se začínalo pomalu měnit a já úplně změnila úhel pohledu. Všechno, čemu jsem dříve věřila se najednou rozplynulo v mlze a mě zůstal čistý papír, na který jsem mohla začít psát nový příběh. Příběh, který bude zcela v mé režii.

Hnacím motorem pro mě byl strach, že se jednoho dne probudím a na můj sen už bude pozdě. A tak jsem spálila staré mosty, vytvořila si jiné a odjela na můj milovaný ostrov. Neměla jsem obavy z neznáma, ani z toho, že neumím pořádně žádný cizí jazyk. Těch důvodů, proč to neudělat by se našlo mnoho, ale já neposlouchala ego, poslouchala jsem své srdce.

Zároveň to byla i cesta za poznáním našeho božství a schopností, které máme od narození všichni. Jen jsme přestali naslouchat našemu intuitivnímu vedení a uvěřili všem těm lžím, kterými nás systém udržuje v nevědomosti. Odvykli jsme si samostatně přemýšlet a začali slepě věřit všemu, co nám řeknou.

Stali se z nás takové loutky, které hrají divadlo podle scénáře, jehož autorem je systém. Ten scénář je napsán tak, abychom byli všichni lehce ovladatelní. O svobodě se tady mluvit vůbec nedá, ta je totiž jen na oko. Já se z těch provázků vymanila a teď hraji divadlo podle vlastního scénáře.

Dnešní doba vyzývá k tomu, abychom konečně začali hledat skutečnou pravdu a uvědomili si, že už dlouhou dobu žijeme v pouhé iluzi. Iluzi, která už má skoro rozpadlé základy, které se co nevidět úplně rozpadnou.

Vlastně si žiji svojí pravdu a dělám věci, tak jak je cítím já. Všechno je to o tom, jak to máme natavené ve své mysli. Přestala jsem žít v neustálém strachu a obavách, že na mě na každém rohu číhá nějaké nebezpečí, a to v jakékoliv podobě. A hned jsem to začala praktikovat ve svém životě. Odcestovala jsem bez cestovního pojištění, na vlastní pěst a bez podrobného plánu, jak bude má cesta probíhat. Koupala jsem se ve studeném moři, většinu času trávila na slunci bez opalovacího krému a přestala jsem úplně nosit ponožky. A pak jsem si dovolila ještě víc – svým novým životním stylem jsem si úplně odbourala léky na vysoký krevní tlak. A to jsem si dovolila hodně, prý je to doživotní léčba :-).

Je důležité čemu věříte, protože to bude mít vliv na váš život.
Naše celá země byla stvořena pro život a je bezpečným místem pro nás všechny.
Vše, co se teď děje kolem nás je jen iluze, která není skutečnou pravdou.
Hledejte jí a budete žít bez strachu a obav.

Šárka