S poznáním vědomého života jsem si čím dál tím více začínala uvědomovat, že se dá žít i jinak, než jak je nám to od malička vtloukáno do hlavy.
Jenže, když jste přes čtyřicet let zvyklí fungovat v jednom programu, těžko pak přepínáte na jiný. Ten strach tam prostě je. Zároveň tam ale byla obrovská touha po tom, zkusit něco nového a zcela jiného. O tom prvním programu jsem věděla všechno, ale ten druhý byl pro mě jednou velkou neznámou. Přesto mě ten druhý hrozně moc lákal.
Nakonec zvítězila touha nad strachem a s dcerou jsme se rozhodly udělat definitivní tečku za starým životem a odjet objevovat ten nový, svobodnější život. Říká se, že když někde nemáte být, život vám v tom zabrání. A protože ta naše touha vycházela přímo ze srdce, nakonec se nám po půl roce od našeho rozhodnutí podařilo odjet.
Překážky, které předcházely našemu odjezdu, jsem původně brala jako znamení, že je to asi špatné rozhodnutí. Jenže něco uvnitř mě mi neustále
říkalo ‚‚jdi si za svým snem‘‘.
Od našeho rozhodnutí uběhlo už několik měsíců a nic nenaznačovalo tomu, že v brzké době odjedeme. Střídaly se v nás pocity zoufalství a opětovné pocity naděje. Buď odletíme posledního října nebo nikdy – víc už jsme udělat nemohly, už nám zbývalo jen věřit. A naše víra byla tak silná, že jsme to nakonec dokázaly.
Pokud vystřílíte všechny náboje a už vás nenapadá nic, co by vás mohlo k vašemu snu přiblížit, nechte to na nějakou dobu být. Všechno co jsme mohly udělat jsme udělaly a už nám nezbývalo nic jiného, než čekat na zázrak a to doslova. A on přišel v podobě nabídky, která nám prakticky
umožňovala okamžitý odjezd.
Chvilku nám to rozhodování trvalo a samozřejmě tam byl zase ten strach. Strach dovede pohřbít neuvěřitelné množství lidských snů a je to velká škoda. I já jsem ve svém životě zabila už hodně svých snů, ale tentokrát jsem se ho nehodlala za žádnou cenu vzdát. Prostě jsem nechtěla na konci svého života litovat toho, že jsem to alespoň nezkusila.
Nabídku jsme nakonec přijaly a zbýval nám pouhý týden do odletu. Musely jsme dozařídit milion věcí. Byl to takový fičák, že vichřice oproti tomu byla jen slabý vánek. A za týden už jsme seděly v letadle směr Athény a pak už rovnou na náš milovaný ostrov.
Stačilo jedno jediné rozhodnutí a my se objevily v úplně jiném světě. Nevěděly jsme co nás čeká ani co tady budeme dělat, ale jedno jsme věděly
určitě – teď jsme tu správně. Netušily jsme co bude za měsíc, za půl roku, ale to vlastně neví nikdo z nás.
Život je opravdu velmi krátký na neustálé odkládání různých rozhodnutí, která by jste rádi udělali. Každý z nás má právo prožít šťastný a naplněný život. Pokud chcete ve svém životě něco změnit, tak ten první krok musíte udělat vy, protože to za vás nikdo jiný udělat nemůže.
Šárka