Strachy a jejich zdolávání

Protože jsme dříve skoro vůbec necestovaly, naše zkušenosti v tomto směru byly opravdu minimální. A tak není divu, že naše první společná dovolená probíhala s velkými přípravami a nervozitou už několik dní dopředu. Skoupily jsme skoro celou lékárnu a zaplatily pořádně obsáhlé cestovní pojištění. Co kdyby náhodou. Vždyť všude se píše, že musíte mít to a to, protože ve světě na vás číhá na každém rohu nějaké nebezpečí.

Asi proto, že jsme na naší dovolenou odjížděly zahlcené informacemi, co všechno se může stát a jejich množství přesahovalo přes ty pozitivní informace, stalo se to, čeho jsme se nejvíce obávaly. Nebylo to proto, že bychom na to myslely každý den, ale proto, že jsme to díky dřívějšímu naprogramování měly uložené někde hluboko v podvědomí. A u mě to jednoho dne vyplavalo na povrch. Zhmotnila jsem si svojí obavu, co bych dělala, kdyby se mi v cizině něco stalo. Vím, že se to může stát každému, ale také věřím, že čeho se nejvíce obáváte a čemu neustále přikládáte pozornost, to si také přitahujete.

Tuto zkušenost už bych zažít nechtěla, ale s odstupem času si uvědomuji, že mi nakonec i něco dala. Po pár dnech dovolené se mi stal úraz a další tři dny jsme neplánovaně ‚‚výletovaly‘‘ po řeckých ordinacích. Já jako pacient a dcera jako překladatelka. Nakonec jsme vše zvládly, ale kdybych dala na rady doktorů, tak bych si zbytek dovolené už moc neužila. A protože nám zbývalo ještě hodně dnů do odjezdu, hodlaly jsme si ten zbytek dovolené přesto všechno pořádně užít.

Síla myšlenky a konec obav

Po tomto zážitku jsme měly najednou pocit, jako bychom zabouchly dveře, za kterými byl seznam se všemi našimi strachy. A tak jsme otevřely nové, za kterými se nacházel čistý list, na který jsme naopak měly psát už jen všechny naše překonané strachy. Začaly jsme tedy plnit seznam svých ‚‚výher‘‘ z překonávání nastavených vzorců a obav.

Vše co mi doktoři nedoporučovali, jsem naopak dělala. A protože jsem byla odhodlaná a přesvědčená, že mi to neublíží, tak mi to také neublížilo. Naše myšlenky jsou zcela v naší režii a neměli bychom si to režírování nechat nikým ukrást. Svět je plný režisérů, kteří se snaží s naší myslí manipulovat a je snadné jim podlehnout. Ale nikdy není pozdě, si to ukradené režírování vzít nazpět.

A tak se ten náš seznam z překonaných strachů a obav začal plnit. Každý máme obavu z něčeho jiného a pro každého z nás je ten náš strach tím největším. Každé překonání strachu má stejnou hodnotu ‚‚výhry‘‘ a je jedno, zda jde o strach z nějaké maličkosti nebo z něčeho většího a zásadního.

Naše vykročení z komfortní zóny, opuštění zázemí a vydání se do světa na vlastní pěst, bylo naším největším překonáním strachu. Nepřekonaly jsme to ze dne na den, ale trvalo to pár měsíců. Po tomto zdolání strachu nám najednou přišlo, že jsme na odbourávání našich obav ‚‚závislé‘‘. Bylo úplně jedno, zda jsme překonaly nějakou banalitu nebo něco většího, po každé ten pocit z ‚‚výhry‘‘ byl neskutečně povznášející a zároveň ohromně osvobozující.

Člověk čelí celý život různým strachům a nemusí vůbec cestovat. Je ale hodně důležité naučit se rozlišovat strachy, které vycházejí přímo z našeho nitra od těch, které se nám tam ukládají díky informacím zvenčí. Ty z nitra se podle mého překonávají mnohem obtížněji. Jsou naší součástí a je velmi těžké je překonat. Pro mě je zatím zcela nepřekonatelné, abych vyskočila z lodi na volném moři a jen tak si okolo zaplavala. Plavu vždy jen tam, kde není velká hloubka. Z hloubky mám panickou hrůzu a nevím, zda se mi to někdy podaří překonat. I moje dcera má různé strachy, které vycházejí z jejího nitra. A troufnu si říct, že každý člověk má alespoň jeden strach, který také vychází přímo z jeho nitra.

Musím ale říct, že ještě než jsme začaly cestovat, měly jsme už hodně dobře našlápnuto k odbourávání strachů, které se k nám dostávaly zvenčí. Prokousávání se z nevědomého života do toho vědomého bylo tím nejlepším soustem, který jsme kdy ochutnaly.

Začaly jsme mnohem více spoléhat na naší intuici a při každém rozhodování jsme se nejprve zaměřily na náš vnitřní pocit. A to naše nečekané cestování na vlastní pěst nám dává opravdu hodně cenné životní zkušenosti.

Život jako takový není nebezpečný. To největší zlo a nebezpečí si lidé vytvářejí sami. Nevěřte slepě všemu, co se vám kdy řekne a co se vám snaží namluvit všelijací odborníci. Zkuste si utvářet vlastní názor, protože my všichni jsme odborníci a každému z nás byl do vínku dán zdravý selský rozum. Ale pokud dovolíte, aby byl jeho hlas umlčen, stanete se zcela závislými na informacích zvenčí. Pak budete žít v neustálém strachu a ochudíte se o skutečné krásy tohoto života.

Šárka