Všechno záleží jen na nás

Svobodný je ten, kdo nepřebírá názory a myšlenky druhých. Ten, kdo dovede samostatně uvažovat a vytvářet si svůj vlastní pohled na svět a na život. Ten, kdo se nebojí hledat skutečnou pravdu a žije život podle toho, jak to cítí on sám.

S dcerou věříme, že my všichni jsme boží bytosti a všichni máme tu moc žít šťastný a naplněný život. Vždyť od toho jsme byli stvořeni, abychom si to tu pořádně užili. Všichni společně v lásce, vzájemném porozumění a pokoře k životu.

Jenže…

Někdo vymyslel systém, který má ‚‚sloužit‘‘ lidem. Ale slouží opravdu lidem nebo je to naopak? My s dcerou už máme zcela jasno.

V době, kdy jsme se vydaly na naší dobrodružnou cestu, jsme už obě tušily, že to, jak svět funguje je pouhá lež a klam k udržení poslušnosti lidí. A my jsme po všech těch nepříjemných událostech, které nás dostaly na dno, začaly toužit po úplně jiném životě. Prostě jsme chtěly začít skutečně žít a co nejvíce se vymanit z pout systému.

Ono, když už jednou ‚‚přičuchnete‘‘ k vědomému životu, tak vás to nutí čím dál tím více k zamyšlení ‚‚o čem ten život vlastně je‘‘. A když už si jednou uvědomíte, že svůj život chcete změnit, tak vás to bude tak dlouho hlodat, že tu změnu dříve nebo později stejně uděláte. U nás to byla otázka několika let, než jsme se k té radikální změně odhodlaly.

Původně jsme si myslely, že se usadíme na jednom řeckém ostrově. A tak jsme se vzdaly všeho a odjely na ostrov, který nám pomohl otevřít oči a znovu se zamilovat do života.

Strávily jsme na něm více než rok, než naše srdce začala toužit po dalším objevování a bylo hrozně fajn, že jsme to s dcerou cítily úplně stejně. Ve dvou se to přeci jen lépe táhne.

Vlastně naše cestovatelské dobrodružství začalo v roce 2020. V době, kdy svět začal být vzhůru nohama a nejen cestování bylo dost složité. Ale odolaly jsme všem tlakům, které lidi nutily k zásahům do jejich zdraví a dál měly svojí hlavu, abychom věděly, že je to opět jen hra mocných k ovládnutí lidí.

I když je to někdy hodně náročné (a to nejenom pro nás, ale pro spousty lidí, kteří tu jejich hru dříve nebo později prokoukli a uvědomili si, že nejde o nic jiného, než o další nástroj k manipulaci lidí) nikdy bychom už svojí svobodu nevložily do rukou tohoto systému.

To naše cestování je vlastně i o poznání sebe samých, o objevování pravdy, která je nám v běžném systému zatajována. O znovu se napojení na božskou energii, o probuzení a naslouchání intuice a o vnímání energií, které jsou všude kolem nás. O soužití s přírodou, o pokoře k životu a odbourání klamu, že svět je nebezpečný.

Neuznáváme žádné náboženství, protože je to opět nástroj, jak nás odpojit od sebe samých. Naší vírou je svoboda, šťastný a naplněný život, který řídí pouze naše srdce.

A co dál?

Co bude dál, tak to vlastně nevíme nikdo. Ani ti, co slepě věří systému nemají žádné jistoty, že o ně bude postaráno. V jistém slova smyslu ano, ale za jakou cenu. Za cenu poslušnosti a vzdání se vlastního myšlení, protože oni si vás naprogramují tak, jak se to hodí jim.

I my jsme byly léta naprogramované podle toho jejich systému, ale naštěstí se nám podařilo zmáčknout tlačítko ‚‚reset‘‘. A jakmile se to staré a nefunkční začalo rozpadat, automaticky se začalo objevovat to nové – to, pro co jsme se narodily a co je skutečný život bez manipulace a lží.

Dokud tady tento systém bude, tak se od něj nemůžeme zcela odříznout. Ale asi je to ta největší příležitost pro lidstvo, aby si uvědomilo, že jsme doposud žili v jedné velké lži a začalo hledat skutečnou pravdu, která už se na nás valí ze všech stran. Je to na uvážení každého jedince. Buď přistoupí na jejich hru nebo si vezme svůj život zpět, zpět do svých rukou.

Asi to nebude hned, ale jednou se tento prohnilý systém určitě rozpadne, protože bez pevných základů prostě vydržet nemůže. Ty základy totiž držíme my lidé a čím více bude nás probuzených, tím dříve se to nakonec všechno rozpadne a začne úplně něco nového.

V každém případě my jdeme dál

Splnil se nám další sen. Jsme na místě, kde to obě vnímáme jako ráj na zemi. Ještě jsme nikde nežily tak moc přítomným okamžikem jako se nám to daří tady. Vychutnáváme si každičkou minutu tak intenzivně, že na žádné před nebo potom není vůbec prostor.

Přijde nám, že tady plně splýváme s tím božím a ono nám postupně plní naše přání, na která vůbec netlačíme, a na která třeba jen krátce pomyslíme.

Za celý náš dosavadní život jsme si s dcerou nezašly na večeři do restaurace. Prostě jsme nechtěly zbytečně utrácet. Ale včera se to změnilo. Něco nás doslova zatáhlo do jedné místní restaurace a než jsme se stačily pořádně rozkoukat, už jsme měly objednanou večeři a následně i dezert. Nikdy v životě se nám nestalo, abychom si jídlo a dokonce každé sousto tak intenzivně užívaly. Všechno bylo dokonalé – prostředí, obsluha, jídlo, pití – prostě všechno. A dnes jsme si splnily další sen. Konečně jsme se odhodlaly ochutnat čerstvý kokos přímo na pláži. A od moc milých místních jsme dostaly na ochutnání ještě vodní jablíčka. Udělalo nám to tak velkou radost, že by jsme jí mohly po kilech rozdávat.

Život tady je úplně jiný než u nás v Evropě. Takový opravdový a lidský. Děti jsou tady hrozně milé a vedené k úctě k přírodě. Běhají venku, smějí se a nepotřebují mít non-stop u sebe mobil nebo jinou elektroniku. Prostě pokora k životu je cítit z každého kouta tohoto malého a malebného ostrova.

Pomalu se blíží čas vyrazit zase o kus dál. A jak jinak, ještě pořád netušíme kam. Opět to bude záviset na současných omezeních, protože my prostě to zlo odmítáme podporovat. A třeba se nám konečně splní náš další velký sen o cestě na Bali, kdo ví. :-)

Šárka a Ája