Život v kufru

V životě mohou přijít situace, které nás nutí k tomu, abychom ve svých životech něco změnili.
A přesně tohle je čas, kdy musíme přestat čekat na to co bude dál a konečně najít odvahu a rozhodnout se.
Život je příliš krátký na to, abychom byli nešťastní a nespokojení.

Od malička jsme vedeni k tomu, abychom plnili očekávání systému. Chodili od nevidím do nevidím do práce, drželi krok s vývojovými trendy, soutěžili s přáteli kdo žije lepší život, poslouchali autority apod.

To vše nás připravuje na to, abychom žili podle cizího plánu a ne podle toho co skutečně chceme my.

Je dobré, abychom byli pozorní ke všem informacím, kterými jsme dopováni. Věřte pravdě, ale tu pravdu hledejte sami v sobě. Věřte svému srdci, své duši a své intuici. Otevřete se jejímu vedení, protože jen ona vás dovede k životu, o kterém skutečně sníte. A pamatujte – strach je špatný rádce. Proto se nás „mocní‘‘ snaží držet v neustálém strachu, abychom byli snadněji ovladatelní. Protože kdo už pochopil, toho neovládnou.

Nekonečné čekání

Naše cesta na Fuerteventuru byla hodně pestrá na zážitky a časově i dost náročná.

Ubytování v Praze jsme musely opustit během dopoledne a odlet jsme měly až večer. Pak nás čekal noční devíti hodinový přestup na letišti v Düsseldorfu.

Ale to největší překvapení nás čekalo na letišti na ostrově Fuerteventura. To si tak stojíte u pásu s kufry a čekáte až vám vyjedou ty vaše. Jenže pás najednou zastavil a naše kufry nikde. Stály jsme tam jak opařené a jediné co se nám v tu chvíli chtělo – BREČET. To jsme nakonec potlačily, protože nepoužíváme vodě-odolnou řasenku. :-D

Ale teď vážně. Když jsme tenkrát nadobro opouštěly náš domov, nebylo to lehké. (Ano, bylo to naše rozhodnutí, ale situace, která tomu předcházela, byla v režii někoho jiného. Mohly jsme tenkrát zůstat, ale dříve nebo později by nás to definitivně semlelo.) Díky příhodě s kufry, ve kterých vozíme celý náš život se nám ty vzpomínky hodně živě vrátily.

Když jedete na dovolenou a ztratí se vám kufry, tak víte, že se máte kam vrátit a máte tam další věci. Tím nechceme zpochybňovat to, že je to pro dotyčného také nepříjemná situace. Vždyť každý máme v kufru věci, které máme rádi a nechceme o ně jen tak přijít.

Na letišti jsme vyřídili vše potřebné a vydaly se do našeho ubytování. Jediné co jsme ještě zvládly byl nákup jídla na pár dní, protože jsme věděly, že dokud nebudeme mít své kufry, nevylezeme. To jsme hrdinky, co?

Neustále nám běželo v hlavách – co budeme dělat, když o ně přijdeme. Do našeho ubytování jsme přijely v 11:00 hodin dopoledne a druhý den ve 21:00 hodin nám díky bohu kufry konečně dorazily. Nepoškozené a v naprostém pořádku.

Přivezl nám je hezký Španěl, a když jsme bez jakéhokoliv studu naše kufry objaly a děkovaly, začal se hrozně smát. To už ten smích přišel i na nás. :-)

Nespoutanost nás baví, ale…

Poslední dobou si čím dál tím častěji začínáme říkat, že už by to chtělo nějakou tu základnu. Asi nejlepší by to bylo na úplně jiné planetě. :-) Ti co se zajímají a nedůvěřují slepě všemu co se jim řekne, ti určitě pochopí, jak to myslíme.

Cestování nás baví a určitě chceme cestovat i do budoucna. Ale takové místo, kam se budeme moct kdykoliv vracet, by bylo už fajn.

Je zajímavé pozorovat, jak se tou naší novou životní cestou naše sny, přání a touhy mění. Vlastně si díky tomu všemu co poslední roky zažíváme, uvědomujeme, co skutečně chceme.

Dá se říct, že od té doby co jsme se vymanily z vlivu médií, systému a podobných manipulačních institucí si konečně dovolujeme věci, které by dříve pro nás byly zcela nemyslitelné.

Za dobu našeho nespoutaného života jsme zažily neuvěřitelné množství zážitků a prožily tolik historek, že se někdy až samy divíme, co vše jsme byly schopné absolvovat proto, abychom se vymanily ze života, se kterým jsme nebyly spokojené.

Dobré srdce a čistý úmysl není bohužel samozřejmost. Dříve jsme si to myslely a snažily se být milé a přívětivé ke každému.
To, že otevřete své srdce každému neznamená, že ostatní ho otevřou vám. Né každý úsměv je upřímný a né každý čin má čistý záměr.
Jednu z věcí, kterou jsme si při našem putování konečně uvědomily je to, že mít otevřené srdce pro každého se nevyplácí.
Pokud máte otevřené srdce, tak jste otevření úplně všemu, bohužel i tomu špatnému. Proto je dobré otevírat ho až ve chvíli, kdy to skutečně cítíte.
Hrát si na sluníčkáře je obelhávání sebe samých i ostatních.

Šárka a Ája