A je to tady…

Štěstí je stav mysli.
Ale opravdové štěstí je ukryto v životě,
po kterém skutečně toužíme,
né v životě, o kterém si to pouze myslíme.

Všechny možné nauky nám říkají, že šťastní můžeme být kdekoliv, kdykoliv a za každé situace. Stačí si to nastavit v hlavě. Nestačí! Je to pouhá přetvářka a ta nás skutečně šťastnými nikdy neudělá.

Život není divadlo, abychom hráli jiné role než ty, pro které jsme se narodili. Ty opravdové role máme totiž ukryté v srdci.

Kdybychom tenkrát naší situaci řešily stylem, že je úplně jedno co se nám děje a hrály si na sluníčkáře, které nic nerozhodí, dříve nebo později by nás to stejně semlelo.

Snad poprvé v životě jsme v tak zásadní věci daly na naše pocity a vydaly se na cestu, která nás postupně zavedla do různých koutů světa a do tajemství života, které je nám úmyslně zatajováno.

Každý má k tomuto tajemství otevřené dveře, ale né každý tuto možnost využije. My do těch dveří vstoupily a to co jsme v nich objevily, nám dává sílu a odvahu v naší nové cestě pokračovat.

Takže, náš příběh nekončí a nás čeká další dobrodružství.

Od myšlenky k srdci

Události, které nás tenkrát srazily na dno, přišly jako rány z čistého nebe. Všechno v co jsme věřily a budovaly, nám najednou přestalo dávat smysl. Pád na dno proběhl nečekaně rychle a my nějakou dobu sbíraly síly, abychom se mohly znovu postavit. Chtěly jsme vstát, ale už jsme nechtěly pokračovat po stejné cestě jako doposud. Chtěly jsme jinou cestu, ale nevěděly jsme jakou. Proto to vstávání šlo pomalu.

A když k tomu všemu přišla ještě ta celosvětová šaškárna, měly jsme už zcela jasno. Něco je špatně a tak jsme začaly hledat způsoby, jak z toho kolotoče lží, z kterého se nám dělalo zle, vystoupit.

Často věříme jen tomu co vidíme. Ale někdy jsou podstatnější věci, které sice nevidíme, ale tak nějak je cítíme uvnitř. Dnes už víme, že všechno co uchováváme ve svém srdci může být i skutečné.

Pokud chcete v životě najít pravdu, musíte odhodit všechny znalosti, které vám vštěpovali do hlavy a celý systém svých znalostí kompletně přebudovat.

A tak jsme začaly sbírat cihličky utvářené z informací, které nám dávaly smysl a dnes můžeme říct, že jsme si vybudovaly v našich myslích pevnou základnu. Základnu, se kterou nemá šanci nikdo cizí manipulovat.

V době, kdy jsme opouštěly republiku, jsme si stále myslely, že všichni lidé z našeho okolí jsou dobří a věřily jsme, že i ty co potkáme na cestách, budou jen hodní. Vždyť přeci funguje něco jako síla myšlenky. A pokud budeme milé na všechny, tak na oplátku budou zase milí oni na nás. Omyl.

Nějakou dobu jsme v tomto nastavení zkoušely fungovat, ale život nám stále ukazoval, že takto ne. A dával nám to jasně najevo. A tak jsme opustily všechny možné nauky, i ty o síle myšlenky a začaly se soustředit více na sebe, na to co skutečně chceme, co skutečně cítíme.

Přestaly jsme dávat pozornost myšlenkám a začaly zkoušet více vnímat naše nitro a pocity. Od té doby se v našich životech začaly dít věci. :-)

Jakoby se prostor okolo nás začal čistit a my najednou vnímaly skutečnosti, před kterými jsme dříve zavíraly oči. Všechny falešné vztahy se postupně rozpadly, a i když to v tu chvíli bolelo, dnes jsme za to vděčné.

Už se nebojíme a pokud nám něco nebo někdo nesedí, řekneme prostě a jednoduše NE! Intuice se nikdy neplete a vyplatí se jí poslouchat. Je to schopnost, která nás chrání a zároveň nám ukazuje co je pro nás to nejlepší. A dovede nám ukázat i věci, na které lidská mysl nestačí.

Dříve jsme svá srdce měly otevřená pro každého a to byla velká chyba, protože tím pádem se do našeho prostoru dostávali i zlí, falešní a vypočítaví lidé. Dnes si tento prostor pečlivě střežíme.

Vlastně nás ty energie, naslouchání intuici a rozhodování podle našich pocitů hrozně baví. Když tuto schopnost v sobě jednou probudíte (a má ji opravdu každý) a uvědomíte si, že na tom něco bude – začnete mnohem více důvěřovat životu, ale hlavně začnete věřit sami sobě. A to vám pak dodá třeba odvahu k tomu ve svém životě něco změnit, pokud nejste spokojení s tím, jak žijete.

Prostě žít

Je důležité znát směr, ale stejně důležité je – nebát se konat. Od nás to tedy sedí. :-) Strach a obavy jsou také součástí naší nové životní cesty. Lhaly bychom, kdybychom napsaly, že ne.

Všechno co poslední roky podnikáme (a nemyslíme tím jenom cestování), je vlastně i taková cesta za poznáním skutečného života a zároveň únik z iluze tohoto světa, kterou nám ustavičně podsouvají. Někomu to může připadat jako bláznovství, nám zase přijde jako bláznovství zůstávat žít ve lžích a uhýbat před pravdou.

Samozřejmě, že žijeme na stejné zemi jako ostatní. :-) Jen jsme se rozhodly (a je nás mnohem více) opustit nefunkční vzorce a zkostnatělá přesvědčení o životě.

Chceme naše životy prožívat podle našich představ a nevidíme důvod, proč by je měl řídit někdo jiný. Nechceme být figurky v něčí hře, toto je naše hra a my budeme určovat jakým směrem se bude ubírat. Každý máme svojí autentickou hru a jediná společná pravidla by měla být – žít srdcem, v lásce a svobodě.

Vyrážíme…

Po čtyřech měsících během příštího týdne opět vyrážíme na cesty. Budeme trochu tajemné a ozveme se až z nového místa (snad to vydržíme). :-)

Už nám chyběl ten pocit, když vystoupáme nad mraky a během několika hodin se ocitneme na úplně jiném místě a v odlišném koutě světa. Je toho tolik, co bychom chtěly ještě vidět.

Kdybychom měly porovnat zážitky z uplynulého života a zážitky z tohoto roku, znaménko větší by bylo rozhodně na straně roku 2022.

Nejprve pobyt na portugalském ostrově Madeira, kde chodíte většinou z kopce do kopce a rovinka je vzácností. A pak hurá na Maledivy, kde je naopak zase vše v rovině a to doslova. Pak na chvíli na Rhodos a po té na sopečný ostrov Santorini. Následně směr africký kontinent, ostrov Mauricius. A zpět na Rhodos.

Těch zážitků je nespočitatelně, ale mezi wau patří jednoznačně poznávání odlišných kultur – my tomu říkáme ‚‚tajný svět za hranicemi Evropy‘‘.

A pak tu máme ještě jeden tajný svět, který nás baví čím dál tím více. Je to svět za hranicemi naší mysli. Letenky si tam koupit nemůžete a nelétá tam ani žádné letadlo. :-) Ale kdo opravdu chce, tomu se cesta ukáže.

Máme nespočet snů a přání – co bychom se omezovaly. Vždyť o tom ten život je, abychom všichni zažívali vše, po čem jen naše srdce zatouží.
Jednou určitě přijde doba, kdy se všichni dobří lidé žijící srdcem zase svobodně nadechnou. A ten zbytek? Za to ať si každý dosadí co chce.

Šárka a Ája