Cestování v době (ne)svobody

Už je to více než rok, co jsme se rozhodly změnit náš život úplně od základu. Zbouraly jsme staré zdi, které nám bránily v rozletu a vydaly se vstříc novým začátkům. Probudila se v nás touha po poznání skutečného života, zároveň touha po cestování a objevování nového. A tak jsme se v době (ne)svobody – my holky Svobodky, vydaly do světa.

Někdo by mohl říct „zvláštní doba na cestování“, ale my už jsme nechtěly pořád jen na něco čekat. V životě totiž máme dvě možnosti. Neustále čekat na vhodnější dobu a nebo se rozhodnout, že ten správný okamžik je prostě teď. Buď se staneme tvůrci svého života a nebo zůstaneme čekateli. Volba je vždy na nás.

Kdybychom se tenkrát nechaly ovlivnit vnějšími okolnostmi, tak bychom už asi nikdy nenašly odvahu následovat hlasy našich srdcí. A musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v našich životech. Ve vnějším světě bude vždycky něco o čem si ego bude myslet, že je to důvod, proč máme své sny odložit.

Neodkládejte své sny až na „někdy“, protože z toho se většinou stane „nikdy“. Není až tak důležité, co se okolo vás děje, důležité je, čemu věříte. A pokud se vám jednou podaří překonat strach z neznáma, povede se vám to i podruhé, potřetí a pak to pojede jako domino.

Život přeje odvážným

Rozhodnutí odjet v době (ne)svobody bylo zároveň velikou výzvou. Neříkám, že jsme neměly strach ze všech těch podivných nařízení, ale nehodlaly jsme se vzdát svého snu za žádnou cenu. Asi by bylo všechno mnohem jednodušší, kdyby byla „normální doba“, ale my chtěly odjet teď. Teď a nebo nikdy.

Když jsme na ostrov přiletěly, vše vypadalo normálně. Obchody, restaurace, služby – všechno bylo otevřené, lidé se bavili. Šok nastal, když týden po našem příjezdu všechno kompletně zavřeli. Najednou jsme byly v cizí zemi, s minimální znalostí jazyka a ještě ke všemu jsme si musely shánět informace o tom, co smíme a co ne. Divná doba.

Abychom mohly jít ven nebo nakoupit, potřebovaly jsme mít u sebe vyplněný formulář nebo odeslanou smsku s důvodem opuštění bydliště. Formuláře jsme vyplňovat nemohly, protože jsme si je neměly kde vytisknout, když všechny služby byly zavřené. A tiskárnu jsme si sebou opravdu nepřivezly. :D Posílání smsky šlo pouze z řeckého čísla, a to jsme také neměly. „Tak to jsme v pr…“ – byla naše první reakce. Když odeznělo prvotní zděšení, přišlo i řešení. Sedm měsíců jsme si den co den psaly na kus obyčejného papíru každý náš odchod z bydliště. A že těch papírků za těch sedm měsíců bylo. Zpočátku v nás byla malá dušička, když se někde objevili policajti, ale postupně jsme ten strach odbouraly. Odmítaly jsme se bát pokaždé, když jsme šly ven a oni nás za celou dobu nikdy nezkontrolovali.

Za to ochranka v supermarketu byla na nás doslova vysazená. Jeden nesebevědomý človíček si na nás zřejmě léčil své mindráky. Vždy, když jsme přišly nakupovat, tak pustil pouze jednu a druhá musela čekat až někdo vyjde. My jsme se mu prostě nikdy nehodily do počtu. :-) V životě je vždycky všechno o lidech a nemusí to být jenom současná situace.

To sedmiměsíční uzamčení v cizí zemi bylo někdy hodně náročné, ale nikdy nás nenapadlo se kvůli tomu vrátit. Věděly jsme, že tu teď máme být a hlavně jsme tu být chtěly. A musím říct, že jsme tu poznaly i mnoho lidí, kteří k té situaci měli stejný postoj jako my.

Umělý strach

Jsem ráda, že mi život dal na výběr – žít vědomý život nebo pokračovat v tom nevědomém, který je o lžích a strachu. Všichni máme možnost rozhodnout se, čemu budeme věřit. Jde jenom o to „chtít“. Nikdo vás nemůže do ničeho nutit a pokud chcete žít podle systému, který vám prakticky řídí život, je to vaše volba.

I já v tom systému žila mnoho let, a když se ohlédnu zpět (ač to dělám nerada), život mi opakovaně dával najevo, že nežiji podle hlasu svého srdce. Ignorovala jsem to a důvěřovala všemu, co se říkalo v médiích a jiná pravda pro mě neexistovala. A protože jednou ta facka od života byla tak velká a přicházely další a další, že už to nešlo více ignorovat, začala jsem hledat pravdu úplně někde jinde.

Jakmile jste té změně otevřeni, život vám sám začne posílat indície a lidi, kteří vám mají být nápomocní na vaší nové cestě. Není to ale tak, že tu práci na vaší transformaci udělá někdo jiný, ten největší kus práce musíte udělat vy sami. A věřte mi, někdy to opravdu hodně bolí, ale ve finále to stojí za to.

Nikdy by mě nenapadlo, jak moc se může člověku ulevit, když přestane sledovat všechny ty zprávy, které jsou plné lží a vedou jen k vyvolávání umělého strachu. Myslím si, že tohle je jedna z prvních věcí, které by jste měli přestat věnovat svojí pozornost. Umělé vyvolání strachu má pouze jediný cíl – ovládat lidi a činit je poslušnými.

Život je úplně o něčem jiném, než se nám snaží namluvit. Nenechte si svůj život řídit někým jiným, svůj život si řiďte sami. Protože jenom vy víte, co je pro vás nejlepší, co vás v životě naplňuje a co vás činí opravdu šťastnými. Nepoddávejte se uměle vyvolanému strachu, hledejte pravdu a žijte naplno.

Šárka

Z vlastní zkušenosti víme, jaké to je padnout na úplné dno a ztratit smysl života. Dokázaly jsme se znovu zamilovat do života a udělat změny, na které není nikdy pozdě. Chceme Vás motivovat a zaroveň Vám dodat odvahu k tomu, aby jste se nebáli žít podle hlasu svého srdce. Je to jediná cesta, která vede k šťastnému a naplněnému životu. Náš příběh si přečte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů