I my občas nevíme kudy kam

Měly jsme sen, že jednoho dne odletíme. Věděly jsme, že už nemůžeme dál zůstat. Nikdo netušil, jak špatně jsme se cítily.
Hrozně jsme se bály, že když uděláme ten rozhodující krok, tak spadneme. Nespadly jsme a často se teď vznášíme v oblacích (a to doslova). :-)
Pořád ještě hledáme místo, které se stane naším novým domovem.

A kam teď?

Spousta zemí sice zrušila všechna nesmyslná vstupní opatření, ale nás naše srdce táhnou zrovna tam, kde podmínky neustále vyžadují.

Tentokrát jsme byly úplně bezradné a nevěděly, kam se máme vydat dál. Den odletu ze Santorini se přiblížil a nám začínalo být jasné, že Praha nebude jen tranzitní zemí. Zarezervovaly jsme si na jednu noc hotel blízko letiště a doufaly, že následující den přeci jen odletíme zase o kus dál.

Bylo to zvláštní, ale kdykoliv jsme se rozhodly pro nějakou zemi, tak byl buď problém s letenkami nebo s ubytováním. Jakoby nás něco chtělo zdržet v Čechách a bránilo nám úmyslně v odletu. Ale proč?

A tak jsme si (ač hrozně nerady) nakonec našly ubytování v soukromí na pět nocí a vše kolem odletu jsme zkusily alespoň na chvilku pustit z hlavy. Ale moc nám to nešlo.

Nelétáme na určitá místa jen z nějakého rozmaru, my o tom místě musíme být přesvědčené hlavně vnitřně. Není náhoda, že to do teď byly pořád jen ostrovy a né pevnina.

Čím déle cestujeme a čím více jsme poznaly míst, tím více si uvědomujeme co chceme a co ne. Už si vůbec neumíme představit život ve městě a bez moře. Život v přírodě nás neskutečně nabíjí a cítíme to zázračné napojení, které silně souzní s naší duší. V tomto směru máme zcela jasno a už nám zbývá jen najít to jedno konkrétní místo.

V den našeho přesunu z hotelu do soukromí se k nám dostala zpráva, že od 1.7.2022 se pro všechny bez omezení otevírá ostrov Mauricius. „Wau – to je to místo, kam máme letět‘‘. Okamžitě jsme věděly, že přesně tohle je ostrov, na který se máme teď vydat. Ani na vteřinu jsme nezapochybovaly a bylo rozhodnuto. A najednou do sebe začalo všechno pěkně zapadat.

A pak nám to došlo. Přesně tohle byl důvod, proč jsme nemohly odletět dříve. Protože to správné místo kam jsme se měly vydat dál, je právě Mauricius. A nejlevnější letenky vycházely zrovna na den, kdy nám mělo skončit ubytování v Čechách.

Někdy se tak urputně o něco snažíme a pořád se nám nedaří. A přitom stačí tak málo, abychom řešení našli – nechat to být, netlačit na to a důvěřovat proudu života a věřit, že odpověď přijde v pravou chvíli. Ono je těžké zcela vypnout mysl, zklidnit se a nic neřešit. Ale z naší zkušenosti je to v těchto chvílích to nejlepší, co můžete udělat. Rozhodovat něco pod tlakem je jen zárukou nezdaru.

A to se bohužel stalo tentokrát i nám. Nebylo to poprvé, co jsme musely řešit pro nás doslova hororovou situaci. Ale těch na našich cestách naštěstí zažíváme mnohem méně než těch úžasných.

Nejdříve jsme se chtěly přesunout a pak v klidu zařídit letenky a ubytování na ostrově. Přes Airbnb jsme měly v Čechách zarezervované ubytování, které jsme řešily pod šíleným tlakem a tak jsme vzaly tu nejlevnější nabídku, kterou jsme našly. Byl to zcela nový byt a tak tam nebyly ani žádné recenze. V tu chvíli jsme vůbec netušily, co nás čeká za nepříjemnosti.

Některé situace bychom raději nezažily

Byt pronajímala nějaká Radka, ale klíče nám přišel dát podnapilý chlápek, prý on je Radka. Nejraději bychom v tu chvíli utíkaly pryč, ale nebylo kam a také jsme v tom měly peníze. Byly jsme dvě, on sám, tak jsme to riskly.

Sice bylo vidět, že byt je zcela nový, ale né nepoužívaný a už vůbec né uklizený. A ještě ke všemu tam spousty věcí chybělo. Dříve bychom asi sklopily uši a těch pět nocí tam nějak vydržely. Ale protože naše staré já je dávno pryč i s naším starým životem, ozvaly jsme se.

Nakonec z něj vylezlo, že majitel je nějaký hospodský a on sám tu teď zrovna spal a sprchoval se. A ty chybějící věci prý hned dokoupí a pošle nám je po kamarádovi. Samozřejmě přišel další opilec. Zachovaly jsme klid, nechaly je odejít a začaly jednat.

Věděly jsme, že tu nemůžeme zůstat a poprvé jsme se necítily vůbec v bezpečí. V tu chvíli jsme si říkaly, že by bylo hrozně fajn zavolat někomu v Čechách, ale nebylo komu. Opět jsme si musely poradit samy.

(Jednu nepříjemnost s ubytováním jsme měly už na Rhodosu. Přes místní inzerci jsme si našly na jeden měsíc ubytování, abychom ušetřily a doslova jsme nalítly jedné podvodnici. Potvrzení o zaplacení bylo falešné a my v půlce pobytu doslova skončily na ulici – vlastně v autě, ten den jsme si ho zrovna půjčily).

Napsaly jsme na podporu Airbnb a modlily se, ať se ozvou. Do hodiny nám volali i s českou tlumočnicí a naší situaci začali okamžitě řešit. V jednu hodinu po obědě jsme se v bytě ubytovaly a v sedm večer jsme naštěstí už uháněly do jiného ubytování. Airbnb nám našli jiný byt, vrátili nám peníze a ještě nám dali 30% slevu na to další bydlení, které bylo úžasné. Těch šest hodin bylo nekonečných a hrozně moc jsme si oddychly, když jsme konečně ten byt mohly opustit. Klíče si samozřejmě převzal opilý kamarád.

Příprava na další cestu

Konečně jsme se mohly v klidu připravovat na naší další cestu. Pobyt v Praze nás hrozně vyčerpává a máme pocit, že se tu dusíme. Všude jen budovy, blázinec a spěchající lidé, kteří působí jak poslušní roboti. Lidé jedou v jediném programu, který jim určil systém. Je tohle ale skutečný život, to pro co jsme se opravdu narodili? I v tomto máme už zcela jasno. Jediný ukazatel toho, jak má člověk žít je jeho srdce, né žádná skupinka psychopatů, která si myslí, že může řídit celý svět. Komu to vyhovuje – v pořádku, komu ne – musí tu změnu začít tvořit sám u sebe.

My si tu změnu už tvoříme, a i když je to někdy trochu náročné, nehodláme s tím přestat, protože cítíme, že je to náš směr a budeme v něm pokračovat. Kam nás jednou dovede, to teprve uvidíme.

Konečně vše zařízeno a za chvíli opět hurá do neznáma. Tentokrát Afrika. Ještě před měsícem by nás nenapadlo, že se vydáme tímto směrem. Obavy tu sice byly, a to hlavně proto, že jezdíme samy na sebe. Ale uvnitř jsme cítily, že děláme dobře.

Zůstat v klidu a držet se svého životního stylu v tomto šíleném světě je někdy hodně těžké.
Ale je to to nejlepší, co můžete pro sebe udělat. :-)

Šárka a Ája