My a náš svět

Cestovat a mít se kam vrátit je fajn. Cestovat a nemít se kam vrátit je šílenství, hazard, dobrodružství, svoboda? Ať si za to každý dosadí co chce.
Píšeme příběh, který se stále odehrává a stále nemá konec. Nevíme, jak dopadne ani co bude následovat dál. Ale jedno víme určitě – náš směr je správný.

Je úplně jedno z jakého důvodu jsme se vydaly na naší novou životní cestu. Mnohem důležitější je, že my naší cestě věříme.

Je tohle opravdu jediný způsob života, jakým se dá na tomto světě žít? A co když je všechno úplně jinak? Těch otázek přicházelo stále víc a víc a my chtěly znát odpovědi.

Skončilo období teorie a byl nejvyšší čas přestat jen papouškovat naučené fráze a začít vše praktikovat v životě.

Toto téma nebude asi pro každého, ale pro nás se stalo přirozenou součástí našich životů a bez něj bychom nebyly tam, kde jsme teď.

Vše se začalo tak nějak samo skládat a odpovědi, které jsme na naše otázky dostávaly, nám dávaly mnohem větší smysl než ty dříve naučené.

A tak začala naše postupná transformace, která nás dovedla k úplně jinému vnímání světa a posléze i k jinému životu.

Staly se z nás světoběžnice bez základny a my doufáme, že jednou z nás budou cestovatelky se základnou. Ale to s největší pravděpodobností bude už zase jiný příběh. :-)

Čemu věříme

Jak nejlépe popsat naše nové vnímání světa? Tak asi začneme tím, že neuznáváme žádné náboženství. Proč? Protože nás odvádí od naší pravé podstaty bytí a také nám něco přikazuje, a to je špatně.

Naší vírou je láska a pokora k životu. Věříme ve stvořitele, protože někdo musel všechno kolem nás stvořit. Také věříme v naše neomezené možnosti a schopnosti, které má každý z nás. Ale z nějakého důvodu jsou v nás tyto věci od malička potlačovány. Kým? No přeci systémem. To je také důvod, proč se snažíme ze systému co nejvíce vymanit.

Skutečná pravda o našem bytí je úplně jinde než nás učí. Už dávno nesledujeme televizi, neposloucháme nesmyslná nařízení a „doporučení‘‘. Odmítáme se v životě neustále něčeho bát, protože život sám o sobě není nebezpečný. Nebezpečné jsou jenom lži, kterým uvěříme.

Věříme naší intuici, našim pocitům a už je máme vytrénované téměř k dokonalosti. :-) Nejednou nás ochránily před nástrahami, které na našich cestách také někdy zažíváme. Pár kopanců jsme sice dostaly, ale teď se jim většinou úspěšně vyhýbáme.

Kdybychom měly věřit všemu, co se kde říká nebo napíše, tak by bylo asi nejlepší někam zalézt a nevylézat. Jenže my to máme jinak. Své životy milujeme a hodláme si je naplno užít.

Co milujeme

V první řadě svobodu – ten pocit, že si své životy řídíme samy, že nic nemusíme a přitom můžeme vše, co s námi alespoň trochu souzní. Milujeme život v jednoduchosti, ale zároveň v hojnosti. Milujeme usměvavé a probuzené lidi, kteří vám dokáží rozzářit celý den. A je toho daleko víc.

Milujeme svůj současný život, který si tvoříme podle svých představ. Naše cesta je nevyzpytatelná a my nikdy nevíme, kde budeme příští měsíc. Samozřejmě, že máme určité plány, ale pokud se změní, nehroutíme se. Začneme hledat jinou cestu a zatím jsme jí vždycky našly. Někdy to sice bylo za pět minut dvanáct, ale důležité je, že jsme ji nakonec objevily.

Kam směřujeme

Tak jak nás před dvěma lety táhly naše srdce na Rhodos, tak teď nás táhnou mimo Evropu směrem na východ. Rok života na tomto ostrově nám hodně dal a byla to vlastně taková přípravka na život v cizině. Některé lekce byly hodně náročné, ale né nezvládnutelné.

Odejít do cizí země za partnerem je úplně jiné kafe, než když odjedete a musíte se o všechno postarat sami. To je pak jiná škola života. Největším oříškem bylo bydlení, protože jsme se nechtěly uvázat žádnou nájemní smlouvou, abychom mohly odjet kdykoliv se nám zachce. Také se nám stávalo, že si to někteří majitelé pletli se seznamkou. A to jsme rychle utíkaly pryč. :-D Ale když to shrneme, tak ve většině případů jsme měly opravdu štěstí.

A pak nás život poslal mimo Evropu a my si uvědomily, že tohle je to co nám opravdu přirostlo k srdci. Někdy musíte ujít pořádný kus cesty a poznat i jiné věci, než o kterých jste si mysleli, že to jsou ty pravé pro vás. Mít možnost porovnání je vlastně hrozně obohacující.

My jsme opět na Rhodosu, a i když jsme za to opravdu vděčné, už se nám začíná stýskat po Indickém oceánu a po tom jiném světě.

Jiný svět – život v jednoduchosti a v dokonalém propojení s přírodou. A jestli jsou na světě místa, kde se dá žít v harmonii a poklidu, tak to určitě není Evropa. Toto je náš pohled a naše vnímání, které s námi hluboce rezonuje. Města, velké obchodní domy – tohle už není život pro nás. Je to umělý svět a my tíhneme k životu v přírodě. Nejvíce naživu se cítíme právě u toho oceánu, kde místní lidé a příroda tvoří dokonalý vztah. Vztah, kde úcta, respekt a pokora k životu mají pořád svojí sílu.

Už máme hotové pevné základy k našemu skutečnému životu.
Tvoří je naše nové vnímání světa, pokora a víra. A opravdu nejde o žádné náboženství, ale o uvědomění našeho božství, které nám dává neomezené možnosti k tomu, abychom žily skutečný a naplněný život.
A na těchto základech už můžeme tvořit vše, co je našim srdcím blízké.
🦋

Šárka a Ája