Naši pomocníci na cestách

Systém nás učí zapadnout do společnosti, přizpůsobit se pravidlům a nevybočovat.
Jednoho dne jsme našly odvahu a ze směru systému se tak trochu odchýlily.

Stále se nacházíme na ostrově, i přestože bychom nejraději letěly na úplně jiné místo. Jen jsme se před pár dny přestěhovaly zpět do města (když nelétáme po světě, tak se alespoň přemisťujeme po ostrově, abychom nevyšly ze cviku). :-)

Je to třetí a zároveň poslední místo, kde jsme strávily ty nejhezčí okamžiky při našem ročním pobytu na tomto ostrově. Nikdy by nás nenapadalo, že se do těchto tří bytečků ještě někdy vrátíme.

Vlastně jsme to takto vůbec neplánovaly, ale život to za nás tak nějak poskládal sám. A protože jsme obě cítily, že je teď tohle to nejlepší řešení, nevzdorovaly jsme a důvěřovaly našim pocitům a na ostrově ještě chvilku zůstáváme.

Toto místo nám v životě hodně dalo. Zažily jsme tu nádherné okamžiky, ale i ty méně hezké. Dokonce i jednu „hororovou‘‘ situaci, kdy jsme se musely rozhodnout, zda to budeme řešit přes policii nebo to necháme být.

Náš neplánovaný návrat vnímáme tak, že jsme tomuto místu přišly ještě dodatečně poděkovat za azyl, který nám poskytl v době, kdy jsme o náš skutečný domov přicházely (sice vlastním rozhodnutím, ale i tak to bylo hodně těžké).

Na Chalki – což je malý ostrůvek kousek od Rhodosu jsme si kdysi koupily náramky, které ručně vyrábí místní mniši. Dříve jsme měly pocit, že nás nějakým způsobem ochraňují. Poslední dobou nám ale připadalo, jakoby nás k Rhodosu připoutávaly a my se tak nemůžeme hnout dál. A tak jsme náramky poslaly po moři a doufáme, že i my se brzy svobodně vydáme na naše další vytoužené místo (my musíme někam za teplem, protože zimní věci v kufru prostě nemáme). :-)

Změnilo se toho hodně

Pořád jsme to my, ale zároveň jsme úplně jiné.

Cílem naší nové životní cesty je svobodný a šťastný život v hojnosti. V hojnosti, která musí být vyvážená ve všech oblastech života, protože skutečný a naplněný život je o rovnováze.

Naučily jsme se celkem bravůrně naslouchat naší intuici a poslední měsíce jí už běžně využíváme jako náš šestý smyl. Má jí každý z nás a měly bychom jí všichni používat stejně jako používáme zrak, čich, sluch, chuť a hmat. Tak moc je nám přirozená, ale systému se tato schopnost moc nehodí do jejich plánu a tak jí v nás úmyslně potlačují. Nikdy ale není pozdě si tuto schopnost znovu aktivovat, stačí jen chtít.

Díky intuici už neotevíráme naše srdce každému. Ten, kdo chce náš prostor zahrnovat pouze negativitou, toho si k sobě jednoduše nepouštíme.

Co ale nesnášíme úplně nejvíc – když nám někdo lže. Takový člověk u nás okamžitě končí. Není to proto, že bychom byly nafoukané, ale nechceme ve své blízkosti falešné lidi.

Dříve jsme tyto lidi omlouvaly a stále dokola si nalhávaly, že to s námi určitě myslí dobře. A i přesto, že nám na nich něco nesedělo, snažily jsme se s nimi nějak vyjít.

Pak jsme se naučily říkat NE na vše, co s námi nesouznělo a okruh našich přátel se dost pročistil. Ti praví přátelé zůstali a ti ostatní z našich životů postupně odešli.

Na našich cestách potkáváme opravdu velké množství lidí a ještě před pár měsíci by nás nenapadlo, že budou tak rozmanití. Evropané, Asiaté, muslimové, černoši a dokonce i šejkové – všechna tato setkání pro nás byla wau. Ve finále je úplně jedno jak vypadáme – to co dělá člověka krásným je jeho charakter a dobré srdce.

Nejsme naivní a už vůbec si nemyslíme, že každý člověk je dobrý (tyto duchovní nauky s námi opravdu nerezonují). Né každý, kdo se na vás usměje má čisté úmysly. Rozpoznat, zda jde o upřímný nebo falešný úsměv je někdy sice těžké, ale pokud se naučíte vnímat své pocity, tak se nemůžete už nikdy splést.

Cestovat a zároveň objevovat duchovní život je za nás to nejlepší spojení. Dnešní doba hodně nahrává k odhalování skutečné pravdy o životě a kdo to nechce vidět, o hodně přichází.

Náš starý život už nechceme

Život, který nám předepisuje systém už nějakou dobu ignorujeme a snažíme se z něj co nejvíce vymanit.

Bublina, ve které jsme před dvěma lety žily praskla a my teď vnímáme všechno úplně jinak.

Lži, které jsou na nás dennodenně chrleny neposloucháme a dál si vytváříme život podle našich představ.

Dcera se věnuje výkladu karet, a tak je občas používáme k potvrzení toho co cítíme a zda jednáme správně. Ale určitě si od nich nenecháváme řídit život, protože ať nám v kartách vyjde cokoliv, tak my moc dobře víme, že máme tu moc všechno změnit.

Pokud člověk cítí, že potřebuje nějakou berličku (karty, talismany apod.), proč ne. Ale není dobré se na to moc upínat, protože naše vnitřní síla je tak obrovská, že nepotřebujeme vůbec nic, jen věřit, že naše možnosti jsou neomezené. A oni opravdu jsou.

Lidé stále hledají odpovědi na své problémy někde venku a přitom je mají v sobě. My ať řešíme cokoliv, vždy se nejprve zklidníme a pak teprve jednáme. V klidu najdeme vždy to správné řešení.

Ano, mohly bychom odletět kamkoliv, jen abychom nemusely zůstávat tady na ostrově. Ale my nechceme kamkoliv, chceme na místo, o kterém budeme přesvědčené, že tam opravdu chceme a né, že tam poletíme jen z nějakého rozmaru.

Zatím vyčkáváme a až přijde ta pravá chvíle, vyrazíme na další cestu. Jestli to bude za měsíc, čtrnáct dní nebo týden – nevíme. Jsme schopné odletět klidně následující den po tom, co se rozhodneme, že už je čas – v tomto směru jsme svobodné a nesmírně si toho vážíme. Ale kdybychom se nerozhodly a neudělaly ten první krok, tak dnes budeme stále v tom starém životě. Ale ten my už zpátky nechceme.

I když nás občas přepadnou chmury a pochyby, necouvneme už ani o krok a půjdeme si dál za naším vysněným životem.
Cítíme, že je to správná cesta a byla by škoda kráčet po cestě někoho jiného, když máme svojí vlastní, která k nám prostě patří.
A když už jsme jí konečně našly, uděláme cokoliv, abychom jí už nikdy neztratily.

Šárka a Ája