Nic nás nezastaví

Čím déle se na Mauriciu rozkoukáváme, tím více se zbavujeme strachů a mýtů, které se píší o různých zemích.
Jsme neskonale vděčné, že můžeme tento ostrov prozkoumávat po vlastní ose, poznat úplně jiný svět a udělat si tak vlastní obrázek a názor na tento kontinent.
Ne všechno co je nám podsouváno, bývá skutečnou a jedinou pravdou. A takto je to se vším.
Je dobré si udržet nadhled, vymanit se z davové psychózy, otevřít oči a začít vnímat skutečný život.

Putování po africkém ostrově

Když jsme se konečně odhodlaly vyrazit na výlet místní autobusovou dopravou, netušily jsme, jak obrovský zážitek to pro nás bude. Cesta trvala necelou hodinu a my měly možnost cestovat společně s Mauricijci, Indy, černochy i muslimy. Projížděly jsme místními vesničkami a obdivovaly úplně všechno, protože je to zase zcela jiný svět, než který jsme znaly doposud.

Místní autobusy nejsou sice moc pohodlné, ale nás samotná jízda uchvátila tak moc, že další výlet bude opět autobusem. Kdy se nám zase poštěstí jet autobusem, který má non-stop otevřené přední dveře, jede s vámi jakoby vás ukradl a ještě ke všemu tam vyčníváte jako světlušky ve tmě. A největší pecka je, že nemají žádné jízdní řády (při zpáteční cestě jsme čekaly „pouze‘‘ dvě hodiny na ten správný autobus). :-)

Asi je to pro někoho nepochopitelné, ale my si užíváme i ty divoké pláže s minimem lidí. Oblíbily jsme si jednu krásnou lagunu, kam se chodíme koupat úplně nejraději. Cesta k ní sice trvá asi půl hodiny, ale skoro celá vede po pobřeží, kde se prohání místní pejskové, kteří nám vždy dělají tu nejmilejší společnost. Nás prostě dovedou nadchnout a pobavit i situace, které by asi někteří lidé jen tak přešli.

A co nás ještě dovede hodně nadchnout? Když místní rybáři (samozřejmě pořád tmavší než jsme my) projíždějí okolo nás a jen tak zamávají na pozdrav a my jim to s nadšením oplatíme. Člun s černochy – tady běžná věc, v Evropě uprchlíci. :-)

A ve finále je to všude úplně stejné. I tady potkáváme lidi, kteří chtějí vydělat na turistech a pak ty, co mají srdce na správném místě a poradí vám nebo udělají něco jen tak, aniž by za to něco očekávali. Ale i přesto jsou tady lidé mnohem více přátelštější a usměvavější než u nás.

Cestování – pro nás nejcennější lekce

Minulost, která nás profackovala tak dokonale, že jsme konečně našly odvahu a ve svých životech udělaly změny, které vycházely z našich srdcí a ne z ega.

Minulost, která byla tím hlavním spouštěčem našeho velkého životního restartu.

A i když ta minulost ještě není zcela zahojena a my moc dobře víme, že nepatrná jizvička v našich srdcích zůstane napořád – tak i přesto všechno jsme vděčné, že nám svým způsobem otevřela oči a dala tak šanci na nový a mnohem opravdovější život.

Naše cestování není o luxusu a all-inclusive. Vybíráme si ty nejlevnější ubytování, která mají alespoň to nejzákladnější vybavení, samy si nakupujeme a vaříme. Výjimkou byly pouze Maledivy, kde jsme měly all-inclusive, ale celé ubytování na měsíc i s jídlem nás vyšlo mnohem levněji, než měsíční pobyt v Praze bez jídla. Nám to takto vyhovuje, ale neznamená to, že vezmeme každý kamrdlík, který se namane. Máme nastavené určité standarty a z těch nehodláme slevovat.

Neznamená to, že všichni musí začít cestovat, aby si ve svých životech něco uvědomili. Ale pokud vás cestování hodně láká, tak stojí za to si za svým snem jít. Vždycky má cenu jít si za svým snem, ať je jakýkoliv.

Ono bohatě stačí žít podle hlasu svého srdce, podle toho co vás skutečně láká a naplňuje. Přestat se ohlížet na druhé a nekopírovat někoho s kým souzníte. Ostatní vám mají být pouze inspirací, ne kopírkou. To co je pro vás správné a nejlepší, to víte pouze vy a nikdo jiný vám to říct nemůže. Ostatní lidi, s kterými souzníte berte pouze jako pomocníky na vaší cestě, nikoliv jako rádce, kteří vám budou říkat co máte dělat.

Měly jsme touhu odjet a odjely jsme. Netušily jsme, že naším rozhodnutím spustíme takovou lavinu cestovatelských zážitků. Na začátku jsme měly jasný cíl a následovaly ho. Tím to ale neskončilo, naopak to byl teprve začátek našeho uvědomování a ujasňování si, jakým směrem by se naše životy měly ubírat dál.

Neskutečně jsme si obě zamilovaly Indický oceán. Někdo by mohl říct, co je to za blbost – vždyť je úplně jedno kde jsme, hlavně že můžeme být někde jinde a co by za to jiní dali. Tak na tuhle otřepanou frázi si už dávno „nehrajeme‘‘. Kdybychom se neustále měly s něčím smiřovat, tak budeme sedět doma na zadku a hrát si na to, jak jsme šťastné a vděčné. Jenže my si „hrát‘‘ nechceme, my to chceme žít.

To, že máme své sny a touhy neznamená, že jsme nevděčné a věčně nespokojené. Naopak – jsme vděčné za všechny chvíle, které nás v životě potkaly, dokonce i za ty špatné (Ty nás totiž vrátily na tu naší správnou životní cestu a bez nich bychom asi pořád kráčely špatným směrem. Děkujeme za tyto lekce, ale už jich bylo dost a my prostě chceme už jen ty hezké a tak jim prostě jdeme naproti. Samozřejmě občas potkáme i ty špatné situace, někdy se nám je podaří hned přejít a někdy to trvá trochu déle, ale už jim s větší lehkostí dáváme „sbohem‘‘.).

Svět je opravdu veliký a stojí za to ho více poznat. Jsme vděčné, že jsme mohly trošičku procestovat Evropu, ale opravdovou pohádkou je pro nás svět mimo Evropu. To co zažíváme a cítíme na ostrovech v Indickém oceánu (zatím byly jen dva, ale my věříme, že jich bude časem víc) je neskutečná energie, která prochází našimi těly a my prostě víme, že takhle nějak bude vypadat to naše správné a ještě pořád hledané místo.

Dříve jsme jenom snily o jiném životě, koukaly na to, jak žijí druzí a říkaly si, to chci taky.
A ono se pořád nic neměnilo a my dál žily v naší komfortní bublině, která začínala být už pěkně toxická.
A jednoho dne ta bublina praskla a my si musely vybrat. Buď nafouknout tu naší starou bublinu, zalepit praskliny a nějak to v ní vydržet a nebo se prostě obejít bez ní.
A bez ní je to mnohem lepší – svůj směr si konečně udáváme samy.

Šárka a Ája

Z vlastní zkušenosti víme, jaké to je padnout na úplné dno a ztratit smysl života. Dokázaly jsme se znovu zamilovat do života a udělat změny, na které není nikdy pozdě. Chceme Vás motivovat a zaroveň Vám dodat odvahu k tomu, aby jste se nebáli žít podle hlasu svého srdce. Je to jediná cesta, která vede k šťastnému a naplněnému životu. Náš příběh si přečte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů