Sopečný ostrov aneb naše dobrodružství pokračuje

Nejsou to ještě ani dva roky, co jsme se rozhodly opustit náš starý a už nefunkční život a úplně od základu začaly budovat nový a zcela odlišný od toho předchozího. V našich životech se toho změnilo opravdu hodně, ale hlavně jsme se změnily my.

Život je skládačka

Když se jednoho dne náš život sesypal jako domeček z karet, věřily jsme, že ten nový najdeme právě na řeckém ostrově. To jsme se ale hodně spletly. Byl to teprve první dílek, který tvořil základ naší nové životní skládačky. Trochu nás to zaskočilo, protože původní plán byl – zůstat na ostrově, vybudovat si zde základnu a pak teprve začít cestovat.

Ale teď už víme, že Rhodos byl jen odrazovým můstkem k tomu, abychom překonaly strach z neznáma a vydaly se na cestu, která nás postupně dovede na místo, o kterém budeme bezpečně vědět, že je to to pravé.

Naučily jsme se důvěřovat životu a poslouchat naše srdce, protože ty nám nikdy špatně neporadily. A i když jsme kolikrát nevěděly kam se vydat dál, život nám vždycky nějakou cestu ukázal.

Zas tak moc procestováno nemáme, ale každá cesta a země nám pomohla najít další dílek do naší skládačky a byla hlavně uvědoměním o tom, jak by mělo vypadat naše vysněné místo. Asi to nebude žádné velkoměsto ani město v Evropě.

Nevíme, kolik dílků ještě budeme muset poskládat, ale bude jich tolik, kolik bude potřeba.

Cesta na sopečný ostrov

Když jsme odlétaly z Rhodosu do Prahy, tak jsme opět netušily, kam se bude ubírat naše další cesta. Tak trochu jsme doufaly, že se během našeho měsíčního pobytu na ostrově otevře Indonésie a naše další dobrodružství bude pokračovat na ostrově bohů. Bohužel se neotevřela a my opět stály před rozhodnutím, kam dál.

A tak jsme si zarezervovaly penzionek hned u letiště, ale jen na tři noci. Moc dobře jsme věděly, že déle tu nevydržíme a ani se nám nechtělo investovat do pobytu v Čechách.

Naše probuzení do vědomého života úplně změnilo náš pohled na svět a čím více jsme naslouchaly našim srdcím a naučily se vnímat energie, tím více nás běžný život iritoval. Otázkou zůstává „co je běžný život?‘‘.

Z našeho pohledu

Běžný život
Život, který nám nalajnoval systém, život plný manipulace a lží. Život v otroctví, plný nesmyslných pravidel a nařízení. Život, který odvádí pozornost od naší skutečné podstaty bytí.

Skutečný život
Svobodný život v hojnosti a lásce. Život, kde si jsou všichni rovni a pocity štěstí a spokojenosti jsou dostupné pro každého.

Cestování nám pomáhá sbírat jednotlivé dílky do naší životní skládačky a přináší nám spousty uvědomění. Hlavně uvědomění o tom, jaký život chceme skutečně prožít.

Už dávno víme, že jako boží bytosti máme všichni neuvěřitelnou moc k tomu, abychom prožili naplněný život. Záleží na každém z nás, jakou cestu zvolíme. My už jsme si vybraly – život v pravdě a svobodě bez manipulace a lží.

Čím dál tím více nás láká život mimo Evropu a to směrem k Asii a Indonésii. Jsme neskutečně vděčné za to, že jsme mohly strávit celý měsíc na jednom lokálním ostrově na Maledivách. Milujeme život v přírodě a spojení s ní na tomto ostrůvku bylo nesmírně obohacující a tak nádherné, že si život ve městě už neumíme vůbec představit.

Kdyby se dalo cestovat svobodně, tak jsme úplně jinde než jsme teď. Nevyhledáváme vyhlášená turistická letoviska ani žádné resorty. Naopak milujeme divokou přírodu, prázdné pláže a zákoutí bez lidí. Pořád ale věříme, že se brzy podíváme tam, kam nás to v současnosti táhne nejvíce. Na druhou stranu si teď zase plníme sny, které jsme měly už dávno předtím než jsme začaly cestovat.

A tak jsme na další měsíc vyrazily na řecký sopečný ostrov Santorini. Do malebného penzionku v Perisse, kde máme poprvé v životě možnost spát na typicky řeckých kamenných postelích (samozřejmě mají velice pohodlné matrace :-) ). Z jedné strany jsme obklopeny pohořím Messa Vouno a tento skalní masiv nabízí nádherné výhledy do okolí a při pití ranní kávy máme zase úžasný výhled na Egejské moře.

Celý ostrov je magický a zároveň i trochu strašidelný. Santorinská sopka je totiž jednou z mála aktivních sopek v Evropě. Samotný ostrov tvoří její pozůstatky, které jsou následkem silného výbuchu, po kterém ostrov získal tvar půlměsíce. Krátery sopky se nacházejí na dvou malých ostrůvcích, které jsou stále považovány za aktivní a proto jsou neustále monitorovány.

A za chvíli zase dál

Jsme nesmírně vděčné za každé místo, které jsme doposud mohly navštívit. Svět je tak veliký a pestrý a byla by opravdu veliká škoda ho více neprozkoumat. Každý den nevycházíme z údivu, že máme možnost tohle všechno zažívat.

Všichni mají možnost svůj život změnit, pokud nejsou spokojeni s tím jak žijí. Ale otázkou zůstává, co proto jsou ochotni udělat a obětovat.

Ta změna se sama od sebe nestane a kdybychom tenkrát neudělaly první krok, tak by nepřišly ani žádné další. Ten první krok záleží čistě na nás, ale ty další už nám pomáhá zvládat sám život. Vrátily jsme se zpět do skutečného proudu života a on nám je oporou a rádcem.

Nechceme být nevděčné a ani neopovrhujeme Evropou, ale ten svět, který je za jejími hranicemi nás prostě láká čím dál tím více. Nebyla náhoda, že jsme měly už takový malý předkrm a okusily zcela jiný zákusek, než na který jsme byly doposud zvyklé. A kupodivu nám zachutnal natolik, že chceme další.

Ještě máme několik dní než se zase vydáme o kus dál. Doufáme a pevně věříme, že teď nebude Praha naší další zastávkou, ale stane se pro tentokrát pouze tranzitní zemí.

Život v jednoduchosti, pokoře a odevzdanosti – to je teď náš svět a my jsme figurky, které se svobodně pohybují po neznámé trase a nikdy dopředu nevědí, kde bude zrovna na nějaký čas zase jejich domov. Netušíme, jak dlouho ta „hra‘‘ potrvá ani kde skončí, ale věříme, že ve správný čas to své nové místo k žití objevíme.

Šárka a Ája