Stejné, ale přitom úplně jiné

Stále jsme to my, ale zároveň jsme úplně jiné než jsme byly před pár lety.
A jak se nám to stalo? :-D

Stalo se hodně věcí, které nás postupně donutily k tomu, abychom ve svých životech něco změnily. Ale také je pravda, že jsme těm změnám dlouho odolávaly.

Ještě před tím než jsme se vydaly objevovat svět, přišlo nám do cesty zcela jiné cestování. A to – cestování za hranice naší mysli.

Čím více jsme toho za těmito hranicemi nacházely, tím více jsme si uvědomovaly, že už nejsme stejné osoby, jakými jsme bývaly dříve. Začínaly jsme chápat význam naší energie a hodnotu času. To co jsme dříve považovaly za běžné, se najednou stalo nesnesitelným.

Z obyčejného života se tak začal stávat úplně jiný život. Měly jsme tolik otázek a za každou cenu se dožadovaly odpovědí. A oni postupně přicházely. U nás to bylo tak, že nám ten systémem nalajnovaný život přestal jednoho dne dávat smysl. Není důležité, co konkrétně nás k tomu dovedlo, protože u každého bude ten spouštěč jiný.

Dříve jsme hodně dávaly na názory ostatních a často jsme je nevědomky přijímaly za své. Teď to asi vyzní divně, ale od té doby co jsme si konečně začaly vytvářet vlastní názory, přišla i vnitřní svoboda.

Ta naše vnitřní svoboda nás do dnes chrání před všemi nesmysly, kterými nás poslední roky hojně zásobují celosvětové vlády. Díky tomu jsme odolaly všem tlakům a neudělaly nic, s čím jsme prostě nesouhlasily.

Nemít vlastní názor a přijmout kde jakou blbost, kterou nám podsunou – to je to, o co těm mocným jde.

A tak jsme se začaly zajímat více a uvědomily si, že ty jejich manipulativní lži sahají až do hodně dávné minulosti.

Máme svůj svět

Z počátku jsme s tím vnějším světem hodně bojovaly a hodně nás iritovaly i lidé, kteří poslušně plnili všechna nesmyslná nařízení. Pak ale přišel zlom a nám došlo, že už bojovat nechceme. A proč taky.

A tak jsme si vytvořily vlastní svět, ve kterém je skutečná pravda o životě a svoboda. Prostě jsme se jednoho dne postavily samy za sebe, přestaly vinit ostatní a převzaly odpovědnost za naše životy.

Všechny kroky, které jsme doposud podnikly nejsou o štěstí, ale o životním rozhodnutí začít se svým životem něco dělat. Nebyly jsme spokojené s tím jak žijeme a konečně jsme našly odvahu udělat něco pro sebe a někam se v životě posunout.

Tak začala docela trnitá cesta plná pádů, slz, stresu, uklouznutí a nepříjemných situací. Součástí naší cesty je i nepochopení ze strany rodiny a přátel.

Ale stejně ta naše cesta stojí za to. Čím déle po ní jdeme, tím více jsme si jisté v kranflecích a přezouvat se nehodláme. :-) Máme možnosti, na které bychom dříve ani nepomyslely.

Snažíme se nezapadat do lékařských tabulek

Když jsme se začaly zajímat o to, jakou moc my lidé skutečně máme, neopominuly jsme ani naše zdraví.

Posdílíme zde náš názor na zdravotnictví, poodkryjeme něco z našeho soukromí o zdraví a jak se k tomu všemu stavíme. Opět to není žádný návod, jen náš postoj, který nám funguje, a který s námi nějakým způsobem souzní. Podle nás je opravdu hodně důležité dělat to, co skutečně cítíme a čemu my samy věříme.

Už delší dobu moc nedůvěřujeme zdravotnictví a snažíme se jít jinou cestou, než kterou nám udává klasická medicína. Prostě to cítíme jinak a tak si za tím jdeme.

Když mi v pětatřiceti řekly, že mám vysoký krevní tlak a budu doživotně užívat léky, nezdráhala jsem se. Brala jsem to jako hotovou věc. Před pár lety přišel zlom a já se rozhodla, že se této závislosti na lécích zbavím. Ze dvou prášku denně se stal pouze jeden a před dvěma lety jsem je přestala užívat úplně. Dnes je mi čtyřicet osm a neberu žádné léky a po vysokém tlaku se slehla zem.

Dcera se od devíti let léčí se sníženou funkcí štítné žlázy. Opět doživotní diagnóza. Ale nedávno se rozhodla, že když jsem se já mohla zbavit léků, tak ona to také dokáže. Zpočátku hledala informace v alternativní léčbě nebo návod v příbězích lidí, kteří se takto uzdravili. A nakonec si svůj návod na uzdravení vytvořila sama podle toho, jak to cítí. Po neustálém zvyšování dávek, i přestože se jí výsledky lepšily, tak si léky začala sama snižovat.

Při minulé kontrole měla výsledky skoro jako zdravý člověk, ale doktor stále trval na užívání navýšené dávky. Dcera si je přesto snížila. Tento týden byla opět po půl roce na kontrole a její výsledky jsou v normě zdravého člověka. Doktor říkal, že tak výrazné zlepšení nechápe, ale léky ať nesnižuje. A tak se mu přiznala, že už půl roku bere mnohem nižší dávku než jí předepsal. Na to jí odpověděl, že teď už to tedy vůbec nechápe. Samozřejmě, že jí léky nedoporučil zcela vysadit a ona to tak ještě také necítí, ale věří, že brzy se jich zbaví nadobro. Naštěstí pan doktor není tak urputný, a i když asi moc nevěří v sílu uzdravení těla bez léků, tak nějak se to snaží tolerovat.

Asi nebudeme úplně dopodrobna vypisovat čemu všemu nevěříme, protože kdo chce, tak si informace z této oblasti může dohledat i jinde než v běžných zprávách apod. ;-)

Sice se snažíme žít zdravě, ale pro nás je nejdůležitější dělat to podle sebe, podle toho jak to cítíme. Měly jsme období, kdy jsme přemýšlely o detoxech, vegetariánství nebo veganství. Ale nakonec jsme se vydaly cestou, která vyhovuje nám a našim tělům. Je to cesta, kdy se řídíte pouze sami sebou a podle nás je to tak v pořádku.

Obě máme rády chůzi a dlouhé procházky. Pohyb je pro nás hodně důležitý. Pravidelně cvičíme jógu, nekouříme a přestaly jsme úplně pít alkohol. Jsou potraviny, které vůbec nejíme a zásadně nepijeme sladké vody. Milujeme ovoce a zeleninu. Je také pravda, že poslední rok už moc nejíme maso, ale někdy si ho s chutí dáme. A když nás chytne mlsná, tak si dopřejeme i různé dobroty. Snažíme se našim tělům dávat zdravé věci, ale občas jim dopřejeme i něco méně zdravého.

Ale úplně nejvíc je, zbavit se strachu z údajných nemocí a prostě žít. Věřit sobě, svému tělu a svojí intuici.

Za současných podmínek stále nemůžeme vycestovat na Bali. A tak stále zůstává pouze naším snem.
To nejcennější co máme za tento sen nikdy nevyměníme.
A proto si ty sny budeme muset plnit někde jinde. Alespoň prozatím. :-)

Šárka a Ája