Svobodný je ten, kdo nepřebírá názory a myšlenky druhých. Ten, kdo dovede samostatně uvažovat a vytvářet si svůj vlastní pohled na svět a na život. Ten, kdo se nebojí hledat skutečnou pravdu a žije život podle toho, jak to cítí on sám. S dcerou věříme, že my všichni jsme boží bytosti a všichni máme tu moc žít šťastný a naplněný život. Vždyť...
Náš pobyt na Madeiře se přehoupl do druhé poloviny a my pořád neměly tušení, kam se vydat dál. Kdyby bylo cestování zcela svobodné, bylo by to rozhodování mnohem jednodušší a zcela podle našich představ. Jenže nebylo a tak každá naše další cesta byla mnohdy překvapením i pro nás. Chtěly jsme cestovat svobodně a bez omezení. A podle toho jsme vybíraly, kam bychom mohly...
Nejsme žádné zběhlé cestovatelky, jsme vlastně takové cestovatelky začátečnice. Objevujeme kouzlo cestování a už teď můžeme s jistotou říct, že poznávání nových míst nás hodně naplňuje. Zároveň ale musíme přiznat, že nám někdy chybí taková ta základna, kam bychom se mohly vracet. Ale pevně věříme, že až přijde ten správný čas, tak i my to své vytoužené místo...
Když už v životě nevíte kudy kam, nechte to alespoň na chvilku být a pusťte to úplně z hlavy. Dříve nebo později se cesta ukáže a může vám nabídnout řešení, která jste předtím vůbec neviděli. Důvěřujte životu a nebojte se změn Už to bude rok a půl, co jsme se rozhodly, že odejdeme žít na jeden z řeckých ostrovů. Nebylo to žádné unáhlené rozhodnutí,...
Začínala jsem si uvědomovat, že je v mém životě něco špatně. Že cesta, po které kráčím je pustá a vyprahlá. Jako kdyby na té cestě přestal být veškerý život a já cítila jen závan nicoty. Byla jsem jako ta hračka na klíček, která se musí natahovat, aby mohla nějak fungovat. Natáhnete, postavíte a ona se začne pohybovat nějakým směrem. Ale život není...
Už je to více než rok, co jsme se rozhodly změnit náš život úplně od základu. Zbouraly jsme staré zdi, které nám bránily v rozletu a vydaly se vstříc novým začátkům. Probudila se v nás touha po poznání skutečného života, zároveň touha po cestování a objevování nového. A tak jsme se v době (ne)svobody – my holky Svobodky, vydaly do světa. Někdo by mohl...
S poznáním vědomého života jsem si čím dál tím více začínala uvědomovat, že se dá žít i jinak, než jak je nám to od malička vtloukáno do hlavy. Jenže, když jste přes čtyřicet let zvyklí fungovat v jednom programu, těžko pak přepínáte na jiný. Ten strach tam prostě je. Zároveň tam ale byla obrovská touha po tom, zkusit něco nového...
Domov – pocit bezpečí a jistoty. Místo, kam se všichni rádi vracíme. I já měla přes čtyřicet let domov, který jsem milovala a kde jsem se cítila šťastná. Nebýt toho nešťastného sledu událostí, tak tam určitě žiji do dnes. Žila jsem s dcerou v rodinném domku po rodičích. Společně s bratrem jsme dům přestavěli a každý jsme měl svojí samostatnou bytovou jednotku. Všechny vydělané...
Naše mysl je mocný nástroj a to co si do ní uložíme, pak ovlivňuje naše životy. Přijímáme informace zvenčí a věříme všemu, co se napíše na sociálních sítích nebo co nám řeknou v televizi. A tak každý den hltáme spousty informací, které jsou ve směs negativní. Ještě předtím než se mi život začal hroutit jako domeček z karet, jsem přestala sledovat zprávy...
Tak přesně tuhle otázku jsem si pokládala každý den od doby, co se mi můj dosavadní život sesypal jako domeček z karet. Stačilo pár nečekaných událostí a všechno v mém životě bylo úplně jinak. Padla jsem na úplné dno a nezvanou společnost mi tam dělala prázdnota. I přesto, že jsem se nějakou dobu zabývala osobním rozvojem, nikdy jsem se nedostala...
Šárka a Alena Svobodovy
